Anime a manga fanfikce
    NarutoKomedieItachi UchihaSasuke Uchiha

    Bratříčci

    by kesa-chan

    BRÁÁÁCHO!!!!“ ozvalo se z pokoje. Do křiku se začalo míchat i nějaké pofňukávání.

    „PROSÍÍÍM PŘIJĎ TUUU,“ to už bylo naříkaní. Černovlasý kluk se zvedl z postele. No zvedl, on z ní spadl. Zvedl se na nohy a pomalu šel k pokoji svého malého bratra. Měl zavřené oči, vypadalo to jakoby spal. Zastavil se před dveřmi jeho pokoje a když je chtěl otevřít, tak se dveře prudce otevřely a jeho malý bráška mu vletěl s brekem do náruče. On to neočekával a tak oba spadli na zem.

    „Itachiii,“ brečel malý modrovlasý kluk, „tam jsou nějaké potvory a prý mi chtěj něco udělat!“

    Itachi si zhluboka povzdychl, vzal bratra do rukou a odnesl ho do pokoje. Aktivoval Sharingan a podíval se po pokoji.

    „Tady nic není, Sasuke, muselo se ti to zdát,“ řekl mu a chtěl ho postavit na zem, ale Sasuke se ho držel jako klíště.

    „Pusť se mě, Sasuke!“

    Sasuke však zavrtěl hlavou a dál se ho držel. Upřel na něj svůj modrý pohled a zašeptal: „Itachi, já tu nechci spát. Můžu spát s tebou?“Itachi se narovnal a s obvyklým klidem se ho zeptal: „A proč nejdeš k mamce?“

    „Protože tam nechci. Já chci být s tebou, protože si můj brácha a vždycky mě ochráníš,“ usmál se na Itachiho Sasuke.

    „Ne, Sasuke, zůstaneš tady“ řekl. Sasuke začal natahovat: „Itachiii, prosííím!“

    Itachi si zase povzdychl a s výrazem ‚co mám s tebou dělat‘ přikývl. Sasuke okamžitě přestal brečet a hnal se k pokoj svého bratra. Itachi se za ním pomalu doloudal. Sasuke se radostně zavrtal do bratrovy přikrývky.

    „Sasuke?! Tohle nebylo v plánu,“ vybuchl Itachi, když ho uviděl ve své posteli.

    „Ale, Itachi, přece nebudu spát na zemi, bylo přece jasné, že se ti nastěhuji do postele,“ ušklíbl se spokojeně Sasuke.

    „Jestli chceš spát v posteli, tak budeš se mnou,“ usmál se z pod peřiny Sasuke. Itachi se zatvářil značně otráveně a lehl si na zem. Sasuke vyskočil z peřin za Itachim a třásl s ním. „Itachiii, to je nefér, ty přece chceš spát v pohodlné posteli nee?“

    Itachi se však ani nehnul. Sasuke mu skočil před obličej, ale Itachi se zase obrátil na druhý bok.

    Sasuke to ještě párkrát zkoušel, ale Itachi se vždycky otočil.

    ‚Tak to ne‘ řekl si v duchu Sasuke, nafoukl se a posadil se do turka vedle Itachiho, který teď vypadal, jako když sní o své vyvolené a misce ramenu.

    Přemýšlel jak donutit Itachiho aby spal v posteli s ním. Po několika minutách, vyměnění poloh a několika kruhů kolem zdí pokoje, na to přišel. Sklonil se k Itachimu a do ucha mu začal šeptat: „Itachi-oniichan, hmm… té dívce to vadit nebude, že spíš se mnou. Určitě ti to promine. Jednou ti promine, že nespíš s ní ale se mnou.“

    Itachi zatím nereagoval.

    „Ale byla pěkná. Máš dobrý vkus, Onii-chan. Moc jsem ji ale neviděl do obličeje, protože jste se pořád líbali.“ 

    Itachi přestal pravidelně dýchat.

    „Vypadali jste opravdu šťastně. Hlavně jak jsi ji, Onii-chan, popadl do náruče a ona se smála a držela se tě kolem krku. A pak jste se točili dokolečka, až se ti zamotala hlava a spadli jste do vody.“

    Itachi přestal dýchat.

    „Myslím že byla opravdu nádherná. Ty krásné bílé vlasy, modré oči. Oblečená byla taky pěkně. Sice byla mokrá, a pak když ti ze srandy vrazila a pak na usmířenou tě zase políbila a pofoukala to místo, kde ti vrazila… jaj to byl krásný pohled.“

    Itachi zmodral.

    „A pak tě zase shodila do vody a poslala vzdušné políbení a odkráčela někam pryč.“

    Sasuke pořád mlel svou a nevšiml si že Itachi už vstal a s výrazem vraha, nervy v rukou, tiky v oku a úplně rudým obličejem, přešel za svého bratra.

    „Nakonec se ukázalo, že jen vylezla na strom a pak na tebe skočila. Potopili jste se a už jsem neměl výhled. A pak, když…“

    Sasuke však nestačil dokončit, protože se Itachi po něm ohnal. Sasuke ráně uhnul a rozběhl se pryč z pokoje. V patách mu byl Itachi. S řevem proběhli kolem ložnice rodičů, oběhli jedno kolečko kolem domu a už vběhli do ulic Konohy.

    „SASUKEEE, POČKEJ AŽ SE MI DOSTANEŠ POD RUCE!!!!“ křičel Itachi. Naneštěstí byl Sasuke vytrvalejší a lepší v utíkaní.

    „DYŤ TO BYLA PRAVDA A POČKEJ AŽ TO ŘEKNU NAŠIM!“ křičel ze stromu Sasuke, kde stačil vyšplhat.

    Itachi zrudl ještě více a nakopl strom. Ten po pěti sekundách pomalu začal padat. „Ajaj,“ řekl Sasuke.

    Sasuke dopadl na všechny čtyři rovnou před Itachiho nohy.

    „Heh, heh ahoj ,onii-chan“ zatvářil se andílkovsky Sasuke. Itachi ho popadl za límec a chtěl mu vrazit. Sasuke ho však kousl do ruky a ještě přidal osvědčený kop do rozkroku. Itachi ho pustil, zatvářil se značně bolestně a s úpěním se přesunul na zem, kde pak skučel.

    „P-p-počkej, Sasuke..“

    Sasuke však nečekal a rozběhl se zpátky domů. Když už byl před dveřmi otcova a matčina pokoje, zastavila ho Itachiho ruka. Prudce oddychoval, ale nespouštěl ruku ze Sasukeho krku.

    „Co chceš za mlčení?“ zeptal se. Sasuke mu shodil ruku ze svého krku a obrátil se k němu. S leskem v očích a usměvem na rtech se sklonil k Itachimu a řekl: „Můžu s tebou spát v tvém pokoji a s tebou v posteli, kdykoli se mi zachce a ty, onii-chan, nebudeš mít nic proti.“

    „Nepřipadá v úvahu,“ odsekl Itachi pořád červený ve tváři.

    Sasuke se otočil zase ke dveřím a chtěl zaklepal.

    „Dobře, dobře, platí, Sasuke,“ řekl rychle Itachi. Sasuke se vítězoslavně usmál a skočil Itachimu kolem krku.

    „Onii-chan, to je skvělé!! Neboj nikomu neřeknu že máš dívku,“ řekl Sasuke. Itachi si jen povzdychl a táhl se zpět do pokoje.

    „Jo a jak se vlastně jmenuje, onii-chan?“

    Itachi dlouho neodpovídal a až pak v posteli mu řekl: „Kaori…“ 

    Note