Čekání na Artura
Alfred sedí na pláži a hledí k obzoru. Znenadání si k němu přisedne neznámý muž.
Neznámý: Copak tu děláš, maličký?
Alfred: Čekám.
Neznámý: A není ti smutno, když tu čekáš tak sám?
Alfred: Čekám právě proto, že je mi smutno! (Opře si hlavu o kolena)
Neznámý: Ach tak. Taky je mi smutno, ale on sem za mnou určitě nepřijede.
Alfred: Kdo?
Neznámý: Chlapec, kterého jsem nechal doma. Je asi tak veliký jako ty. (Rozčechrá Alfredovi vlasy)
Alfred: Tak to by ses měl rychle vrátit domů, určitě mu je taky smutno.
Neznámý: To není, ten je určitě rád, že má celý hrad pro sebe. (Ticho.) A jakpak se jmenuješ, chlapče?
Alfred: Alfred. A ty?
Neznámý: Antonio. (Natahuje k Alfredovi ruku) A na koho čekáš, Alfrede?
Alfred: (Stydlivě přijímá ruku) Na Arthura.
Antonio: No to já vlastně taky.
Alfred: (Nadšeně) Jo? Proč?
Antonio: Protože dokud nepřijede on sem, nemůžu jet domů, víš?
Alfred: Proč?
Antonio: No protože je to tak nebezpečný pirát, že i já mám strach jen tak jezdit po moři.
Alfred: (Křičí) To není pravda! Arthur není pirát!
Antonio: Ale jo, je. To je někdy o život se jet podívat na své kolonie. Ještě cesta tam jde, ale zpátky? To jde o krk!
Alfred: To by Arthur nikdy neudělal!
Antonio: Ale jo, udělal. On to dokonce dělá!
Alfred: Nene!
Antonio: Jojo!
Alfred: Ne, nikdy!
Antonio: Ale j-(Je přerušen)
Neznámý: No tak, Antonio, neber dětem iluze.
Alfred: Strýček Francis!
Francis: Strýček?
Antonio: To máš za to, strejdo.
Francis: (Sedá si vedle nich do písku) Neříkej mi strejdo!
Alfred: (Naléhavě) Strejdo Francisi, že Arthur není pirát?
Francis: Ale to víš, že není. To jen Strejda Antonio neumí dost rychle plavat.
Alfred: (Se smíchem ukazuje na Antonia) Haha! To jen ty neumíš dost rychle plavat!
Antonio: (Brání se) Ale já umím rychle plavat!
Alfred: Určitě plavu rychleji než ty!
Antonio: (Zničeně mumlá) Jako bych byl doma…
Francis: A co že jsme se tu tak sešli?
Alfred: Čekáme na Arthura!
Francis: (K Antoniovi) Ty čekáš na Arthura?
Antonio: Chci domů!
(Ostře) A co tu děláš ty?
Francis: Já taky.
Alfred: Taky čekáš na Arthura?
Francis: Taky neumím dost rychle plavat.
Alfred: Až za mnou Arthur přijede, musím ho poprosit, ať mě taky naučí tak rychle plavat!
Antonio: Asi je to vážně mořský tvor, že se na pevnině ukazuje tak málo.
Alfred: (Smutně klopí oči k písku)
Francis: Ty jsi fakt vůl, Antonio.
Antonio: (Zmateně) Proč? Co jsem udělal?
Francis: (Upřeně se na něj dívá)
Antonio: (Stále nechápe, co udělal)
Alfred: Možná mě nemá rád…
Antonio: Kdo?
Francis: (Zálibně se usmívá) Můžeš jít se mnou, já tě budu mít rád mnohem víc než on.
Antonio: (Tahá Alfreda blíž k sobě) To nikdy! Tohle tomu nevinnému chlapci nemůže nikdo udělat! A navíc, já ho viděl první!
Francis: Cože? Ne, já to byl!
Antonio: Ne, já! Řekni, Alfrede, že jsem tě viděl první?
Alfred: (Zamyšleně hledí na Antonia) Ty jsi ten idiot, co spadl do jámy, když mě honil po poli?
Antonio: (Nadšeně) Jo! To jsem byla já!
Francis: (Pro sebe) Bože, cos to stvořil…
Alfred: Ale první tady byl takový docela vysoká blonďák…
Antonio: Cože? Kdo?
Alfred: Brácha mi o něm říkal! Říkal, že byl vysoký a měl světlé vlasy a helmu s rohama!
Francis: (Vyděšeně) To mi Matthew nikdy neřekl!
Alfred: Ten se má, že potkal někoho tak skvělého.(Zklamaně) Já potkávám jenom tohle…
Francis: (Vtíravě) Já jsem taky vysoký a blond!
Antonio: Já ne, třeba to jen chtělo změnu. Ale helmu s rohama si můžu sehnat taky.
Alfred: (Plačky) Ale já chci Arthura!
Francis: Neplač a obejmi strýčka!
Antonio: (Vražedný pohled)
Francis: (Otráveně) Ten písek mi leze fakt všude. Nemůže si někam zajít, to tu musíme sedět?
Alfred: Musíme! Čekáme přece!
Francis: No jo. A nemůžeme třeba čekat někde jinde?
Alfred: Ne! Musím dávat pozor, abychom se neminuli!
Antonio: A co když připluje jinam?
Alfred: Vždycky kotví tam v tom přístavu! (Ukazuje na nedaleké město)
Antonio: Třeba potkal někoho, kdo plaval rychleji než on.
Alfred: Nikdo neplave rychleji!
Francis: (Učeně) Nikdy neříkej nikdy.
Alfred: (Naštvaně praští do Francise)
Francis: (Tře si bolavé místo) Sakra, chlapče, ty máš ránu!
Alfred: (Vystrašeně) Co když se mu opravdu něco stalo?
Antonio: Já Arthurovi tak závidím!
Francis: Proč?
Antonio: (Ukazuje na Alfreda, který má slzy v očích) Podívej se, co opouští! Já když někam jedu, slyším jen „Doufám, že ti žralok ukousne prdel!“
Francis: (Se smíchem) Já bych si kousnul, ale myslím, že Romanovi by se ani to nelíbilo!
Antonio: Vylámal by sis zuby, mám kostnatou prdel.
Francis: To nemáš! Je perfektní!
Antonio: (Dívá se na svůj bok) Chtěl bys taky takovovou?
Francis: Mně stačí ta moje, takovou bych chtěl mít někdy mít v posteli!
Antonio: Nech toho, ty hovado!
Alfred: (Nadšeně křičí) Loď na obzoru!
Antonio: (Mžourá) To se ti zdálo, nic tam nevidím.
Alfred: Ale něco tam bylo!
Francis: Možná ho jen dostalo to tvoje pozadí.
Alfred: Nene! Arthur má nejhezčí!
Francis: (Mávne rukou) Ty tomu nerozumíš, ty seš na to ještě moc malej.
Alfred: (Uraženě) A ty moc starej!
Antonio: (Zasněně) Nejhezčí zadek má stejně Romano…
Francis: A mě nechceš nechávat v péči děti!
Antonio: (Škrobeně) Já ctím Boží přikázání.
Alfred: (Zvědavě) Co je to Bůh?
Antonio: (Šokovaně) Ty nevíš? Arthur ti nikdy nepředčítal z Bible Svaté?
Alfred: Ne, nikdy. Tady všichni mluví o Bohu, ale nikdo mi nikdy neřekl, co to je.
Antonio: Bůh je stvořitel světa.
Alfred: (Zvědavě) A on stvořil i Arthura?
Antonio: Samozřejmě.
Alfred: To musí být super týpek!
Francis: (Se smíchem) To teda je.
Antonio: (Káravě) Věci kolem Boha nejsou k smíchu! (K Alfredovi) Až sem příště přijedu, něco ti z Bible přečtu.
Francis: Jasně, drbejte do něj oba, ty i Arthur, a ten kluk se z toho vašeho náboženství zblázní.
Antonio: Já za to nemůžu, že ho Arthur zanedbává!
Alfred: To není pravda! Má jen hodně práce!
Antonio: Jo, hodně práce mě okrádat.
Alfred: Arthur nekrade! Strejdo Francisi, že Arthur nekrade!
Francis: (Rozpačitě) Nedá se říct, že by byl zrovna dvakrát poctivý…
Antonio: Pirát to je!
Alfred: Není!
Antonio: Ale je.
Alfred: Není!
Francis: Aspoň připusť, že jím být může.
Alfred: (Důrazně) Arthur je poctivý a hodný! A jestli ho tu chcete pomlouvat, tak radši jděte pryč!
Francis: (Zvedá se a oprašuje se od písku) Ten tvůj Arthur se dneska asi už neobjeví. (Kýve hlavou směrem k obzoru) A začíná se smívat. Nebudu tu s tebou trávit celou noc, ty tvrdohlavý kluku.
Antonio: (S Francisovou pomocí se taky postaví na nohy) Tak se tu měj. Ale nezůstávej tu přes noc!
Alfred: (Naštvaně) Jen počkejte! Já jednou budu silný a oba dva vás porazím!
Antonio a Francis odcházejí.
Alfred čeká dál…