Anime a manga fanfikce
    NarutoRomantikaShonen-aiItachi UchihaNaruto UzumakiSasuke Uchiha

    Co je láska

    by Iberis

    Láska… Co to vlastně je? Citové poblouznění, které člověka úplně změní. Jenže co když se stane to nejhorší? Co když jeho lásku neopětuje ten kdo má? Co pak? Dívat se na něj a usmívat se jakoby se nic nestalo? To přece nejde! To není možné. Nejde dělat jakoby ho nemiloval, jakoby ho nechtěl mít jenom pro sebe, objímat ho a už nikdy ho nepustit. Nechtít ho dát napospas těm jeho fanynkám, které mu tolik pijou krev. Které jeho láska tolik ignoruje. Proč je vlastně ignoruje?! Proč si nějakou prostě nenajde? Takhle, když je sám, pořád jenom žije v domnění, že u něj má šanci. Jenže to tak není. On to ví až moc dobře. Tohle by nešlo. To nejde. Není to reálné a vůbec, to se nesmí stát.

    Blonďatý chlapec pomalu zakýval hlavou, aby se zbavil myšlenek, které ho poslední dobou úplně mučily. Nemohl se jich zbavit, prostě pořád byly s ním a nechtěly odejít. Vůbec mu to nepomáhalo, spíš naopak, pořád mu připomínaly, co nemůže mít.

    „Naruto?“ ozval se ženský hlas, který ho až nepříjeně probral ze snění. Když Naruto pomalu zvedl hlavu, spatřil tam svojí týmovou parťačku, jak se k němu blíží.

    „Co?“ zeptal se unaveně. Viděl, jak Sakura na chvíli ztuhla, nezvyklá na jeho chování.

    „Jdu ti říct, že ti přišel nějaký vzkaz od někoho kdo asi hodně potřebuje pomoc. Jenom nevím o co jde. Vyžádal si výhradně tebe. Musíš vyrazit hned teď, je to veli naléhavé. Akorát s tebou nikdo nepůjde, protože to není potřeba. Lady Tsunade je přesvedčená, že to zvládneš sám,“ dokončila SAkura svůj proslov a po tom, co mu řekla místo setkání, odešla.

    Naruto se smutně rozhlížel kolem sebe. Nikdo neviděl. Měl vědět, že to bude jenom vtip. Přece by se o něj někdo nezajímal. Navíc by si nikdo nežádal pomoc přímo a jenom od něj. To se nikdy nestalo a jak si teď uvědomil, nejspíš ani nikdy nestane. Pomalu se otočil a chtěl zamířit zpět do vesnice, když ho upoutaly zvuky, které mu nedaly a vydal se za nimi.

    Tušili, že toho bude litovat. Ale to co uviděl, mu vyrazilo dech.

    Přímo u malého vodopádu, který se ukrýval v lese se líbala a objímala dvojice mužů. NAruto okamžitě poznal, kdo to je. Itachi a jeho tolik milovaný Sasuke.

    Cítil, jak se mu rozpadlo srdce. Už věděl, proč Sasuke nechtěl žádnou dívku. Teď se mu dostalo odpovědi, kterou tolik hledal.

    „Věděl jsem, že přijdeš, někdo jako ty těžko odolá nepomoci někomu v nouzi,“ vzbudil z rozjímání Naruta Itachiho hlas.

    Naruto pomalu zvedl hlavu. To co v nich Sasuke uviděl, ho upřímně zděsilo. Takový prázdný pohled, který přestal skrývat vše, co v sobě Naruto od malička ukrýval. Viděl v něm úplně vše. To, jak ho všichni nenáviděli, odsuzovali a nechtěli aby byl s nimi jenom kvůli tomu, že v sobě měl démona a to ho ani nepoznali. Teď Sasuke cítil, poprvé cítil, jak moc ho to muselo bolet, jak dobře to jenom ukrýval a přitom se dokázal upřímně smát a pomáhat těm, kteří to potřebovali. Přitom to všichni potřebovali méně než on. Ale on se nedal, přitom sám potřeboval pomoc od jiných, jako nikdo. Jenže kdo to mohl vědět. Za tím jeho úsměvem? Za očima, které tak jiskřily. Zatímco teď? Byly ledové jak led a odrážela se v nich bolest, nenávist a láska která mu roztrhla srdce na kusy.

    Sasuke nechtěl, aby to Naruto zjistil. Nechtěl to. Jenom neměl nejmenší ponětí, čeho je Itachi schopný. Přes to přee všechno, že to všechno dělal z určitého důvodu…

    „Ano, to jsem prostě já,“ zašeptal Naruto a nehnutě se díval na Sasukeho.

    „Co na to říkáš? Já nemohl snést myšlení, že stále žiješ v tom, že u něj máš možná nějakou šanci. Nemohl jsem snést, že ho miluješ. Ty, zrovna ty. Měl by sis konečně uvědomit, že on patří jenom mně, je můj. A jenom můj, že, Sasuke?“ zeptal se Itachi posměšně Sasukeho a pevně ho obejmul kolem ramen.

    „Ano, je to tak,“ řekl Sasuke prostě. Tajně doufal, že Naruto pochopí, co se tu děje, ale přitom, jak se mu stále díval do očí, ho začala opouštět naděje.

    „Proč?!“ zeptal se potichu Naruto ponekonečné chvilce mlčení a vyčkávání, ,,proč Sasuke? To ti nestačí všechno, co jsem pro tebe udělal? Bránil jsem tě, bojova jsem s tebou po boku, přivedl jsem tě od Orochimara ale hlavně jsem tě zbavil pomsty, kterou si jen díky mně už nechtěl vykonat. TO je ti to málo? To sis nevšiml, že v tom je něco víc? To si mě nemohl poslat pryč, když jsem stál s tebou na tréninku a pořád se na tebe toužebně díval? Proč si mě neposlal pryč? Neřekl mi ubožáku? Nebo alespoň něco? Takhle jsem opravdu pořád jen dofal a jen díky tomu se mi teď rozpadlo srdce. Všechno, co jsem kdy udělal blo k ničemu. To j ti málo, že tě miluju?!“ poslední slova už  přímo řval.

    Sasuke se jen šokovaně díval, jak se otáčí a slzami v očích běží pryč. Rozeběhl se za ním, ale ještě před tím ho zastavil Itachiho hlas: „Víš co se stane jestli udeš s ním a ne se mnou.“

    Sasuke se na něj jen zhnuseně podíval a z plných sil se rozeběhl.

    Nevěděl, že bude tak pomalý…

    „Naruto?“ zařval Sasuke z plných plic zatímco rozkopl Narutovi dveře od bytu. Sám nějakým zvláštním způsobem věděl, kam má jít.

    Hned jak vstoupil do ložnice, zděšeně se rozběhl k posteli.

    „Naruto, co jsi to sakra udělal?“ zašeptal smutně Sasuke a zoufale si díval, jak z Naruta pomalu uniká život. Bylo mu jasné, že teď už mu pomoci nemůže. Velké skvrny od krve, které vznikly z hlubokých ran na zápěstí mu řekly vše.

    „Proč Sasuke?“ zašeptal tiše Naruto a sípavě se nadechl.

    „Naruto, já to dělal kvůli tobě. Itachi je pořád silnější než já, on mi vyhrožoval, že pokud budu s tebou tak tě zabije. Nemohl jsem se mu postavit, ještě ne a už nikdy, protože to ty jsi mě naučil, že to nemá smysl. Musím říct, že teď měním názor, ale jinak to myslím tak, že já chtěl být vždycky jen s tebou,“ teď už Sasuke plakal a s jeho slzama odcházelo všechno štěstí, které kdy v životě pocítil.

    „Opravdu? Tak to mě polib,“ usmál se z posledních sil Naruto a smutně si uvědomil, že to nějak uspěchal. Ale když on byl tak zoufalý…

    „Miluju tě, Naruto,“ zaznělo tichou místností a pak se jejich rty spojily. Naposledy.

    „Já tebe taky, Sasu…“ nedořekl Naruto. Jen v očích se mu stále zračila láska, kterou konečně našel. A smutek, že jí hned ztratil.

    „Brzo se uvidíme, jen něco musím dokončit,“ zašeptal Sasuke a láskyplně ho zvedl do náruče.

    Tohle bylo naposledy, kdy Sasuke plakal. Neuronil jedinou slzu ani když se díval do vyhasínajících očí svého bratra ani když konečně odcházel za svou láskou…

    Lásku prostě nezastaví ani smrt.

    Note