Anime a manga fanfikce
    Shaman KingMysteryPsychologickéTragédie

    I’ll find you somewhere

    by Alianna

    Za okny fouká vítr. Kapky deště bubnují do střechy, ale uvnitř je ticho. Všichni se před deštěm ukryli do tepla svých přikrývek. Téměř všichni. Jedna osoba tu chybí…
    Myslela jsem, že ses stavil u některého ze svých přátel. Nedělala jsem si starosti. Ten, co nás ohrožoval, je pryč. Není důvod se znepokojovat. Chtěla jsem počkat, až se vrátíš. Nakonec jsem to nevydržela. Šla jsem spát. Druhý den ráno si to vyříkáme…
    Vzbudila jsem se jako první. Rázným krokem jsem vešla do tvého pokoje, připravená tě okamžitě vzbudit. Ve dveřích jsem zůstala stát. Tvá postel byla prázdná. Nepřišel jsi. Rozhodla jsem se ještě počkat.
    Ty ses však stále nevracel. Z hodin se stávaly dny. Tví přátelé tu byli před chvílí. Hledali tě. A já jim nemohla odpovědět. Věděla jsem jen jediné. Jsi pryč.
    Lost in the darkness, hoping for a sign
    Instead there is only silence,
    Can’t you hear my screams…?

    Týdny plynuly a ty stále nikde. Včera jsem navštívila tvoji rodinu. Nikdo nic neví. Ptala jsem se i rady. Ani oni nepomohli. Nikdo si to neumí vysvětlit. Všichni měli obavy. Nikdo z nás nevěděl, co se ti mohlo stát. Náš dům jsem nechala opuštěný. Tví přátelé tě šli hledat a já šla s nimi. Věřila jsem, že se vrátíme společně. Navštívili jsme města a ptali se všude. Denně jsem potkávala spousty lidí. Nikdo tě neznal.
    Vydali jsme se do pouště. Strávili jsme v ní týdny a nenašli žádnou stopu. Museli jsme se vrátit domů.
    Nikdy jsem nemyslela, že tvůj dům ve mně bude vzbuzovat tíseň. Je tu tak ticho, tak prázdno.
    Ptala jsem se duchů. Bez výsledku. Jako bys najednou zmizel ze světa.
    Never stop hoping,
    Need to know where you are
    But one thing is for sure,
    You’re always in my heart.

     
    Když jdu ven, ohlížím se po každém kolemjdoucím. Zastavím se před výlohou restaurace. V hloubi duše doufám, že jednou budu mít štěstí. Že až se ten neznámý kluk, co si před chvílí objednal, otočí, spatřím v jeho tváři tvůj úsměv. Zamávám ti na pozdrav, jako by se nic nezměnilo.
    Přijdu k tobě blíž. Trochu se zamračím. Když si mě všimneš, oplatíš mi na pozdrav. Znovu se na mě usměješ a já ti nebudu nic vyčítat. Vrátíš se se mnou domů. Přivítáš se s přáteli. Začneš vysvětlovat, kde jsi tak dlouho byl. A všechno bude jako dřív.
    Ten kluk se otáčí a plamínek naděje uhasíná. Pomalým se vracím zpátky k domovu. Příště možná budu mít štěstí…
    I’ll find you somewhere
    I’ll keep on trying until my dying day
    I just need to know whatever has happened,
    The Truth will free my soul.

    Opět se probouzím sama.
    Kde jsi? Proč se stále neozýváš? Co se s tebou stalo? Jsi snad vážně zraněný, nebo něco horšího? Čím dál častěji se v mé mysli vynořuje tahle děsivá představa. Snažím se ji zahnat, ale nedaří se. Je to pořád horší. Bylo by to jediné vysvětlení. Sevřu ruku v pěst. Ne, to odmítám.

    Lost in the darkness,
    try to find your way home
    I want to embrace you and never let you go
    Almost hope you’re in heaven
    so no one can hurt your soul…
    Living in agony ‚cause I just do not know
    Where you are

    Za okny je tma. Stromy vrhají na sklo své černé stíny. Dva roky uplynuly od doby, co jsi zmizel. Ostatní už dávno spí. Jejich naděje se téměř vytratily. A já tu stále sedím. Nevím, jak dlouho už tu jsem. Necítím zimu, nevnímám únavu… Jeden ze stínů se pohnul. Přibližuje se. Někdo přichází. Zadívám se pozorněji. Srdce se rozbuší. Ve stínech spatřím tvoji tvář. Vrátil ses. Přes tenké sklo ti pohlédnu do očí.
    Úsměv mi ztuhne na rtech. Tenhle pohled znám. To nejsi ty. Mám pocit, že mě šálí smysly.
    To není možné. Nemůže být naživu. Porazil jsi ho. Viděla jsem to na vlastní oči. Všichni jsme to viděli. Má být přece mrtvý. Vyběhnu ven.
    Nehybně stojí na místě. Dívám se mu do tváře, tolik podobné té tvojí. Zdá se, že se pousmál, ale z jeho úsměvu mě, na rozdíl od tvého, mrazí. Co tu chce? Je to snad kvůli tobě? To on může za tvoje zmizení? Musím to vědět. Musím vědět, co ti provedl.
    „Tvé hledání je zbytečné,“ doléhá ke mně jeho hlas.

    Wherever you are, I won’t stop searching.
    Whatever it takes, I need to know.

     
    „Kde je? Okamžitě mi to řekni!“ vykřiknu, oči upřené na něj.
    Čas kolem mě se zastavil. Všechno jako by ustrnulo v jediném okamžiku. Připadá mi, že to trvá celou věčnost. Jako ve snách očekávám odpověď. Ta nejistota je horší než cokoliv, co teď řekne nebo udělá.
    „Odpověz.“
    Stále mlčí. To ticho je jako nůž. Bodá mě do srdce.
    „Žije?“
    „To se ke své smůle nedozvíš!“ zaslechnu mírně pobavenou odpověď.
    Už to nevydržím. Nemůžu dál žít v nejistotě. Konečně se pohnu z místa. Prudce se rozběhnu přímo proti němu. Je mi jedno, co se mnou bude. Chci znát pravdu.
    Ucítím žár. Výhled mi zakryjí plameny. Zastavím se. To horko je nesnesitelné. Jsou všude kolem mě. Nedá se utéct. Zavřu oči…
    Žár slábne. Otevřu oči. Plameny jsou téměř pryč. Pohlédnu před sebe. Zmizel.
    Měla jsem šanci a já ji ztratila. Možná už nebudu mít novou. Zaslechnu ozvěny kroků. To jsou ostatní.
    „Jsi v pořádku?“
    „Co se tu stalo?“
    Stojím na místě jako socha. Jejich otázky nevnímám. Nemám teď sílu odpovídat. Neustále si v hlavě přehrávám jeho slova. Měla jsem být rychlejší. Neměla jsem ho nechat odejít. Ne, nešlo to jinak. Po chvíli se konečně trochu vzpamatuju a promluvím. Musím jim všechno říct. Jsi někde tam a já tě najdu. Zjistím, co se s tebou stalo, ať to stojí cokoliv.

    I’ll find you somewhere
    I’ll keep on trying until my dying day
    I just need to know whatever has happened,
    The Truth will free my soul.

    Note