Když nás opouští slunce

,,Pořád nemůžu pochopit, proč jsi nás opustil. A hlavně nepochopím, proč jsi opustil mě. Vím, hádali jsme se, prali jsme se. Ale i přes to všechno jsme byli přátelé. Tedy alespoň jsem si to myslel. Protože já tajně doufal, že jednou budeme i něco víc.
Snad se vrátíš… Chybíš mi, Sasuke.“

***

Bylo nádherné ráno. Slunce svítilo a na nebi nebyl vidět jediný mráček. Ale přes to jedna osoba cítila zimu a samotu, která jí trhala srdce na kusy.

,Láska. Říká se, že strach, bolest nebo nenávist jsou jen iluze. Prý jen láska je opravdová a dokonalá. Jen láska je opravdový pocit, který se může člověka tak hluboce dotknout a poznamenat na celé věky.

Jenže co když právě ona není opravdová? Co když láska je ta iluze a vše ostatní je skutečné? Je možné, že to tak je?
Asi ano. Protože já to tak cítím…´ pomyslel si Naruto a smutně si povzdechl.

Nikdo by neřekl, že vždy veselý, hyperaktivní Naruto by mohl být tak smutný, zoufalý, s chutí vše skoncovat a nikdy více se na tomto světě neukázat. To bylo jeho přání. Jenže sám moc dobře věděl, že by si život vzít nedokázal. Byl ninja a ti se vždycky snažili najít nějaké řešení.

,,Naruto?“ zavolala na něj Sakura a vytrhla ho z nepříjemných myšlenek, ktere ho poslední dobou úplně pohlcovaly.

Naruto zvedl hlavu a unaveně se na ní podíval. Když spatřil jak je Sakura nervózní, okamžitě zpozorněl. Takhle se nikdy nechovala.

,,Naruto, víš.. já ti přišla… něco říct…“ začala Sakura.

Naruto se na ní tázavě podíval.

,,Sasuke…“

,,Co je s ním?“ vyskočil Naruto.

,,No víš… on je tady… ve vesnici…“ vymáčkla ze sebe konečně Sakura.

,,Kde?“ zatřásl s ní Naruto.

,,U Tsunade,“ řekla rychle Sakura.

Naruto se na ní ani neohlédl a rychle se rozeběhl k babče. Byl zvědavý a uplně natěšený jak asi Sasuke vypadá.

Když dorazil před dveře Tsunade zpomalil. Nevěděl, jestli tam má jít. Nevěděl, co se stane. Co když je pořád stejný? Pořád arogantní a na nikom mu nezáleží? Naruto zavrtěl hlavou a rychle vletěl do místnosti, aby si to náhodou nerozmyslel.

,,Příště zaklepej!“ zařvala na něj okamžitě Tsunade, jak spatřila, že to je Naruto. V duchu se ale usmála. Čekala, že přijde.

Naruto se na ní jen podíval, pak mu ale utkvěl pohled na Sasukem. Byl pořád stejně hezký… Slušelo mu to. Když se ale Sasuke otočil a podíval se na něj, pochopil jednu věc.
Nezměnil se. Pořád byl stejný. Sklopil hlavu a měl co dělat aby se nerozbrečel.

,,Naruto, chtěl si něco?“ zeptala se ho zkoumavě Tsunade, která si okamžitě všimla jeho nálady, která se prudce změnila.

,,Ne, už nic,“ zašeptal potichu Naruto a odešel.

Tsunade se za ním jen nevěřícně dívala. Tohle že byl Naruto?!

Sasuke se v duchu jen šklebil…

***

Naruto běžel. Sám nevěděl kam, ale prostě musel jít pryč. Proč se sakra vrátil? Naruto po tom toužil, věděl to. Jenže asi čekal, že se vrátí jiný. Ale on… Byl stejný a ten jeho chladný pohled… Bylo to ještě horší než dřív.

Naruto se udýchaně zastavil u vodopádu, kde spolu tenkrát bojovali. Zavrtěl hlavou, proč ho jenom kroky zavedli právě tam…

,,Naruto?“ ozval se za ním hlas.

Naruto ztuhl a pomalu se otočil. Věděl až moc dobře kdo to je.

,,Co chceš Sasuke,“ zeptal se a pevně mu pohlédl do očí.

,,Myslel jsem, že budeš mít radost, když přijdu do vesnice a ty si místo toho abys skákal radostí odešel. Chci vědět proč.“

,,Vážně to chceš vědět?“ zeptal se Naruto, už měl všeho akorát tak po krk…

,,Jo,“ řekl bez váhání Sasuke.

,,Dobře, tady máš důvod,“ řekl až nebezpečně tiše Naruto a rychle se k Sasukemu přiblížil. Ten jen stál a šokovaně sledoval, jak ho políbil. Vůbec neměl ponětí, co má dělat. Potom se vzpamatoval a prudce ho od sebe odstrčil.

,,Co děláš, ty ubožáku?!“ zařval na něj Sasuke a vrazil mu pěstí.

Naruto kousek odletěl a přistál tvrdě na zemi. Vstal až po tom, co ucítil, jak Sasuke odešel.

Když byl Naruto na nohou, tvrdě zaťal pěsti a zoufale si povzdechl. Co teď? Otázka, která se mu pořád honila hlavou.

,Já vím, co udělám,´ pomyslel si Naruto s hořkým úsměvem a rozeběhl se domů.

***

,,Na tomhle světě mě už nic nedrží,“ zašeptal si pro sebe Naruto. Pak už byl jen slyšet tichý vzdech, po kterém nastalo hrobové ticho.

***

,Co to ten ubožák udělal? Proč to sakra udělal?!´ řval v duchu Sasuke, když mířil ke svému domu. Měl chuť ho na místě zabít. Ale né proto, že by byl znechucený. Měl ho chuť zabít, protože se mu to líbilo…

***

,Buch buch´ ozvalo se u Sasukeho.
Sasuke se pomalu došoural ke dveřím a otevřel. Když v nich uviděl uřícenou Sakuru, měl je chuť zase zavřít. Ale ona mu to nedovolila.

,,Sasuke, rychle do nemocnice… Naruto!“ řekla Sakura a zase se rozeběhla pryč.

Sasuke stál šokovaně ve dveřích, než mu došlo, co vlastně řekla.
Pak už ale na nic nečekal.

Když Sasuke doběhl do nemocnine, okamžitě ho nasměrovali k Narutovi.

,Co se sakra mohlo stát?´ přemýšlel a proti své vůli si uvědomil, že se o něj bojí.

Když ale otevřel dveře do jeho pokoje, pochopil, že se mu změnil celý dosavadní život.
Naruto ležel na posteli připojený ke spoustě hadiček. Byl bledý a vypadal jako mrtvý. Sasuke až po chvíli postřehl Sakuru, která u něj seděla a držela ho za ruku.

,,Co se stalo?“ zeptal se zaraženě Sasuke.

,,Pokusil se zabít. Nikdo nechápe proč. Nikdy nedával najevo svoje pocity a teď tohle. Zachránil ho Kyuubi, jenom on ho teď drží naživu. Jenže nikdo neví, jak dlouho to bude trvat,“ řekla smutně Sakura a pak odešla, aby je mohla nechat o samotě.

Sasuke se k Narutovi posadil a vzal jeho ruku do své. Pochopil, že mu na něm záleží.

,,Naruto, já vím, že tam někde jsi. Proto se mi prosím vrať. Mam toho hodně co dohánět. Chci, aby si tady byl se mnou, protože vím, že jsem udělal chybu. Neuvědomil jsem si to, ale to ty jsi mi celou tu dlouhou dobu tak chyběl. Kvůli tobě jsem se sem vrátil. Jenom kvůli tobě. Já tě totiž miluju Naruto, jen mi chvilku trvalo, než jsem si to uvědomil. Promiň mi to…“ dořekl Sasuke už v slzách.

***

Seděl u něj celé dny, ale Naruto nejevil vůbec žádné zmínky zlepšení. Pořád to bylo stejné. Sasuke už byl úplně zoufalý. Věděl, že to je jeho chyba. Proto tolik chtěl, aby se Naruto probudil a on, aby mohl všechno napravit.
Uplynul jeden týden, druhý, třetí a Tsunade se už vzdávala naděje, že se probudí. Sasuke o tom nechtěl vůbec slyšet. Chtěl být pořád s ním.

,,Ahoj Naruto, tak jsem zase tady,“ usmál se trpce Sasuke.

,,Už se probuď, všem tady hrozně chybíš. A hlavně mě… Přece mě tu jen tak nenecháš ne? Když jsem se tu ukázal… Já nechci, abys mě opustil. Jsi všechno, co mám, jsi to jediný slunce v mým životě, zbyl jsi mi jenom ty.
Tak se prober, prosím. Já tě miluju,“ rozbrečel se Sasuke a položil si hlavu na ruku Naruta, když ucítil, jak se jeho ruka pohla a položila se mu na vlasy.

Prudce zvedl hlavu a podíval se na Naruta, který měl otevřené oči a vesele se na něj koukal. Sice unaveně, ale přes to… S láskou.

,,Taky tě miluju…“ zašeptal tiše Naruto.

,,Tohle už mi nikdy nedělej, já měl pocit, že mě opouští slunce,“ usmál se přes slzy Sasuke a políbil ho.