Když zapadá slunce
Naruto seděl na jednom z vysokých stromů v Konoze a sledoval západ slunce.
Jak moc mu to připomínalo jednoho člověka, který tam kdysi seděl s ním.
Naruto si povzdechl a proti své vůli se ponořil do vzpomínek, které mu nedaly spát.
„Naruto, ty ubožáku, cos to sakra udělal?“ zařval na rozesmátého Naruta Sasuke.
Naruto se jenom smál. Sasuke vypadal opravdu vtipně. Už věděl, proč se lidem občas řiká zmoklá slepice. Sasuke teď tak přesně vypadal.
„Naruto!“ zasyčel Sasuke a začal se k Narutovi přibližovat. Naruto ztuhl a přemýšlel, co by asi tak mohl udělat.
„Víš, já tě mám tak rááád,“ zaječel Sasuke a prudce Naruta objal. Naruto zoufale zařval a snažil se vyprostit. Přece jen, nechtěl skončit mokrý jak on. Ale nějak se mu to nepovedlo.
Sasuke odstoupil na stranu a posměšně sledoval Naruta, jak zrudnul zlostí.
„Rozbrečíš se?“ posmíval se mu Sasuke.
„Ty nevíš co já cítím!“ zařval zlostně Naruto a utekl. Nechal tam Sasukeho stát s nevěřícným pohledem.
Mohl si za to sám, věděl to. Jenže co ho tak bolelo, bylo, že Sasuke si o něm nejspíš myslel, že je pořád malé dítě. Naruto nechtěl, aby si to myslel. Doufal, že v něm uvidí něco víc…
,Jenže na to přišel pozdě,´ pomyslel si hořce Naruto.
Stalo se v den Barytových narozenin. Nikde to nerozhlašoval, ale jeden člověk na to přece jen přišel. Byl to Sasuke. Naruto zrovna seděl na vysokém stromu a díval se na západ slunce, když ucítil, jak za ním někdo stojí. Nechtěl se otáčet, doufal, že půjde pryč sám od sebe. Ať je to kdokoli. Chtěl být sám se svými myšlenkami a bolestí, která ho úplně ochromovala.
Naruto už se chtěl otočit a něco mu říct, když ucítil, jak ho objaly něčí ruce a zoufale ho tiskly k sobě. Naruto ztuhl, nemohl uvěřit tomu, co se děje. Poznal kdo to je. Sasuke…
Když se k němu otočil, nevěřícně vydechl, byl zraněný. Hodně zraněný. Po celém těle měl hluboké škrábance, že se Naruto bál, jestli to vůbec vydrží.
„Jdem do nemocnice, bez odmlouvání,“ řekl rozhodně Naruto.
Jenže Sasuke mu dal jen prst na ústa, který vystřídal ústy.
„Všechno nejlepší, Naruto,“ zašeptal Sasuke a svezl se mu do náruče. Naruto zoufale sledoval, jak se na něj naposledy dívá a z těla mu pomalu uniká život.
„Proč?“
„Nevyhrál jsem… Je mi to líto,“ řekl tiše Sasuke.
„Proč jsi mi neřekl? Já bych šel s tebou!“ řekl Naruto naštvaně.
„Ne, tohle byl můj boj a jjá pochopil, že neměl smysl. Za celou tu dobu jsem si neuvědomil, co k tobě cítím. Není to jen přátelství,“ usmál se Sasuke s posledních sil.
Naruto překvapeně vydechl.
„Polib mě,“ zašeptal prosebně Sasuke. Naruto vyslechl jeho prosbu a sklonil se k němu. Když po polibku plném ztracených nadějí a vášně trochu zvedl hlavu, slyšel Sasukeho poslední slova.
„Miluju tě…“ poslední slova a ze Sasukeho vyprchal poslední kousíček života.
Naruto zvedl hlavu k obloze a sliboval pomstu. Krvavě rudé oči slibovaly pomstu člověku, který dokázal zabít vlastního bratra.
,Přesně tak to bylo,´ řekl si pro sebe Naruto. Ale co mi to bylo platné, ano pomstil jsem se. Jenže co mě to stálo? Od té doby, co Sasuke zemřel, si ho všichni přestali všímat. Jakoby neexistoval. Na světě ho už nic nedrželo. Toužil být s tím, koho miloval.
V paprscích zapadajícího slunce se odrazil lesk čepele, která ukončila jeden zoufalý život.
Poslední slovo, vzdech a poslední slza. Potom už mohl být jen s tím, na kom mu opravdu záleželo.
***
Od té doby vždy, když zapadlo slunce, se na zemi objevily krvavě rudé paprsky, které byly jako jediné svědkem toho, co se kdysi stalo…