Anime a manga fanfikce
    NarutoAkceDobrodružnéRomantikaSexShonen-aiTragédie

    Loučení

    by Iberis

    ,,Naruto,“ zašeptala osoba schoulená na zemi, ,,já stále čekám.“ Na zem začal padat vodopád slz.

    Dalo by se říci, že to byl člověk. Kdysi. Teď se už mu moc nepodobal. Černé špinavé vlasy spadaly do obličeje plného šrámů. Oči stejné barvy bez lesku a života hleděly bezvýrazně před sebe a vzpomínaly.
    Sasuke poníženě ležel na zemi svojí cely a celý se třásl. Byl úplně nahý. Stala se z něj jen hračka, která čeká na svého pána. Už byl jen kostra pokrytá kůží.

    Zavrzaly dveře a dovnitř někdo vstoupil. Sasuke příliš dobře věděl kdo to je, proto se schoulil v koutě a začal se třást ještě víc. Zoufale hledal únikovou cestu. Věděl, že to nedokáže, ale zkusil to. Vrávoravě se postavil a neohrabaně se rozeběhl ke dvěřím. V půli cesty ho ale na zem tvrdá rána do zátylku.

    ,,Někam jdeš, bratříčku?“ zasyčel mu u ucha posměšný hlas plný radosti z toho, že si s ním může dělat co jen chce.

    ,,Itachi,“ řekl s odporem Sasuke.

    Itachi se odporně usmál a pohladil ho potěle. Sasukemu přeběhl mráz po zádech. Věděl co teď přijde. Jeho vnitřní já křičelo a volalo o pomoc jedinou odobu, kterou kdy miloval a stále miluje.

    Itachi ho vzal za vlasy a táhl ho za sebou. Po chvíli se zastavil před pokojem, který mu patřil a hodil Sasukeho dovnitř. Ten zůstal ležet na zemi a čekal co bude dál. Už to znal. Bylo to pořád dokola 3 roky. Radši by zemřel, ale při životě ho držel Naruto. Vzpomínal na něj, na jeho úsměv a to jak se vždycky smál. Společně s ním. Jak je to dlouho, co ho neviděl. Žije ještě? Pořád se chce stát Hokagem? Hledá ho vůbec, vždyť mu pořád tvrdil jak moc ho miluje…

    Sasuke se ocitl na posteli a Itachi nalehl na něj. Pro Sasukeho to byla neuvěřitelná tíha, jelikož neměl vůbec žádnou sílu a dalo by se říci že se ocital na pokraji smrti. Ale Itachimu to bylo jedno. Chtěl si jen užít. Pod návalem touhy prudce Sasukeho otočil a vnikl do něj. Bez varování. Sasukemu se zatočila hlava a začaly mu padat slzy z očí. Neječel a nevolal o pomoc. Stejně by žádná nepřišla. Jen si skousl ret a čekal až Itachi uspokojí své touhy.

    Konečně bylo po všem a Sasuke byl opět ve své cele osvětlěné dvěma loučemi. Shoulil se do klubíčka a pevně objal kolena. Pevně zavřel oči a modlil se aby to už vechno skončilo…

    ***

    Uplynul další nějaký čas a Sasuke na tom byl čím dál tím hůř. Jeho tělo už zdobily všemožné rány. Spáleniny bylo to nejmenší. Jeho drahý bratříček se začal vyživovat v mučení. Chtěl usnout a nejlépe napořád… Vždyť už na něj určitě všichni zapomněli…

    Z koutů skrýše Akatsuki se začaly ozývat obrovské rány. Jakoby se někdo dobýval dovnitř a zatím se mu to docela dařilo. Další chvíli se ozývaly rány, které se čím dál tím více přibližovali k Sasukemu, tedy alespoň se mu to tak zdálo.
    Otevřely se dveře a dovnitř vklouzla postava. Sasuke chtěl zvednout hlavu a podívat se kdo to je, ale neměl na to sílu.

    ,,Sasuke,“ vydechla zděšeně postava a vrhla se k němu.

    ,,Naruto,“ zašeptal Sasuke stěží, ,,ty jsi pro mě přišel,“ v očích se mu zaleskly slzy štěstí. Ale stejně měl takový špatný pocit.

    Naruto se při pohledu na něj rozbrečel: ,,Promiň, já tě hledal celou dobu, ale nemohli jsme vůbec vědět kde jsi. Až nedávno jsme přišli na to, že tě drží tvůj bratr. Hned jsme vyrazili.“ ,snad ne pozdě,‘ pomyslel si v duchu vyděšeně Naruto a opatrně ho objal. Pak ho vzal do náručí. Podivil se nad tím, jak je lehký. Jakoby by vůbec nic nevážil. Když ho chtěl vynést ven zastavil ho Sasukeho hlas.
    ,,Počkej prosím. Mám takový pocit, že je pozdě,“ řekl potichu a cítil, jak se mu zavírají oči.

    ,,Ne! To nesmí být,“ řekl Naruto a vyčítavě se na něj podíval. Když ale viděl, jak Sasuke bojuje sám se sebou, začal ztrácet naději.

    ,,Já tě nechci ztratit,“ řekl zoufale.

    ,,Já zase nechci odejít, ale asi to tak musí být. Na tohle jsem čekal. Až tě uvidím, alespoň jednou. To se mi splnilo a jsem za to šťastný,“ řekl Sasuke. Naruto měl u posledních slov co dělat aby je vůbec slyšel.

    ,,Miluju Tě,“ zašeptal Sasuke svoje poslední slova a z oka mu skápla poslední slza. Byla to slza štěstí…

    Naruto se rozbrečel naplno a mačkal ho ve své náruči. Stále dokola mu šeptal jak moc ho miluje. pak přes něj přehodil část svého oblečení a vynesl ho pomalu ven. Bylo mu úplně jedno, že ostatní poznají co k sobě cítili. Prostě ho nechtěl nechat v tom špinavém sídle.

    ,,Naruto?“ zeptala se strachem v hlase Sakura, když Naruto vyšel ven. Sasuke měl pokojně zavřené osči a usmíval se. Myslela si že spí.
    Naruto Sasukeho opatrně položil na zem a smutně zakroutil hlavou. Nemohl to říct nahlas. Sakura zalapala po dechu a už se slzama řinoucí se jí po tvářích se vrhla Narutovi kolem krku. Naruto se znovu rozbrečela a pevně ji objal. Spolu se sklonili k Sasukemu a každý ho chytl za jednu ruku.
    Společně se loučili s tím koho milovali…

    Note