Měsíční kněžka

V Japonsku, v odlehlé pustině uprostřed lesa, se tyčí Měsíční hora. Na té hoře je u Měsíčního jezírka Měsíční chrám, ve kterém kdysi žily Měsíční kněžky. Poslední z nich byla Tsuki – mladá patnáctiletá kněžka, která byla předurčena k tomu aby se stala měsíčním paprskem. Tsuki byla velmi milá a krásná kněžka. Její dlouhé vlasy v barvě noční oblohy a oči v barvě měsíce by okouzlily každého. Na její sněhobílé pleti se třpytily červené rty a měsíční šaty. Jejím posláním bylo starat se o měsíční třpyt aby nikdy nevyhasl. Každé noci se koupala v jezírku, aby posílila svou moc a poté se modlila u oltáře. Jednoho slunečného odpoledne, když Tsuki seděla v altánu a přijímala sílu z Měsíčního kamene, uslyšela ze zahrady zoufalé volání o pomoc. Vyběhla ven a na konci zahrady uviděla nějakého kluka asi v jejím věku, který nesl v náruči zhruba 10-ti letou holčičku. Přiběhla k němu a ptala se co se stalo.

,,Moje sestra je nemocná. Prý tu žije Měsíční kněžka, která jí může pomoci.“

,,Hmm, já jsem Měsíční kněžka a mile ráda jí pomůžu.“

,,To nemůžeš být. Všichni říkají jak je nadpozemsky krásná a ty vypadáš úplně obyčejně.“ To byla pravda, protože za denního světla vypadala Tsuki jako každá jiná dívka.

,,Budeš mi muset věřit. Já jsem Tsuki, jak se jmenuješ ty a tvoje sestra.“

,,Já jsem Hiroshi a moje sestra se jmenuje Hotaru.“

,,Hiroshi, mohl bys jí odnést do chrámu? Tam jí mohu pomoci.“

,,Dobře“ řekl nejistě, protože jí nevěřil, že je Měsíční kněžka. Odnesl jí do chrámu a položil jí na deku, která ležela na zemi. Tsuki si k ní přisedla a zeptala se co jí je.

,,Má horečky, blouzní a nic moc nevnímá.“ Tsuki jí přiložila ruku na čelo a potom odešla. Za chvíli se vrátila se džbánem vody a hadříkem. ,

,Co je to za vodu?“ ptal se Hiroshi.

,,Voda z jezírka, která by tvé sestře měla ulevit.“

,,Voda z obyčejného jezera jí nepomůže!“ rozčílil se Hiroshi, prudce se zvedl a chytl Tsuki za zápěstí.

,,To není obyčejné jezírko. Je to Měsíční jezírko s kouzelnou mocí, které tvé sestře Hotaru může pomoci.“

,,Jak ti můžu věřit. Nemáš důkaz, že jsi skutečná kněžka. Můžeš se za ní jen vydávat a Hotaru nepomoct.“

,,Když mi nedáš šanci, Hiroshi, tak se nemůžeš ujistit,“ řekla velmi klidně a podívala se mu do očí. Hiroshi v nich uviděl cosi co nedokázal dost dobře popsat. Pustil jí a sedl si vedle Hotaru. Tsuki namočila hadřík do vody a položila ho Hotaru na čelo. Na něj položila svou ruku, zavřela oči a svou silu do ní soustředila. Hotaru začala slabě zářit a když Tsuki sundala ruku, přestala. Hotaru pomalu otevřela oči a řekla jméno svého bratra. Hiroshi jí chytl za ruku a šťastně se na ní podíval. Byl tak šťastný, že si ani nevšiml, že Tsuki odešla. Hotaru se rozhlédla a zeptala se kde je.

,,Jsi v chrámu na Měsíční hoře.“

,,A to mě zachránila Měsíční kněžka? Kde je?“ Hiroshi se v tu chvíli zarazil a uvědomil si jak Tsuki křivdil, když říkal, že je určitě podvodnice. Rozhlédl se a zjistil, že zmizela. Vstal a šel se podívat na zahradu. Tsuki seděla se svěšenou hlavou u jezírka. Hiroshi k ní rychle přiběhl.

,,Jak se má Hotaru?“

,,Už se probrala. Promiň, že jsem ti křivdil.“

,,To je v pořádku, hlavně že jí je už lépe. Bude tu, ale muset ještě nějakou dobu zůstat než se plně uzdraví.“ ,

,Nevadí, když tu s ní zůstanu?“

,,Samozřejmě že ne,“ řekla Tsuki s úsměvem.

Navečer jim Tsuki připravila pokoj a udělala večeři. Sama nic nejedla.

,,Co se děje? Proč nejíš?“ ptal se Hiroshi.

,,Já nepotřebuji jíst.“ Hiroshi se raději dál už neptal. Cítil se podivně. Zdálo se mu, že se do Tsuki pomalu zamilovává.

Byla to pravda. Když se začalo stmívat, vyšla Tsuki ven. Hiroshi jí pozoroval. Zavanul vítr a vyšel měsíc. V tu chvíli se z Tsuki stala pravá Měsíční kněžka. Hiroshi teď už nemohl pochybovat. Tsuki si ho všimla a požádala ho aby odešel do chrámu. Svlékla šaty a ponořila se na chvíli do jezírka. Hiroshi byl zvědavý a tak nakoukl, co tam Tsuki dělá. Když viděl jak je krásná, nemohl od ní odtrhnout oči. O to víc, když se Tsuki z jezírka vynořila a začala si oblékat šaty. Pozoroval i jak ladnou chůzí šla do altánku k oltáři. Plížil se za ní aby pozoroval co bude dělat. Tsuki si sedla k oltáři a začala se modlit. Měsíc se o něco víc rozsvítil a víc se třpytil. Když ukončila modlitbu, šla zpět do chrámu. Hiroshi rychle zaběhl do svého pokoje.

,,Vidím, že jsi vydržel. Jestli se ti nechce spát, udělám čaj.“

,,Díky“ Při pití čaje si povídali. Povídal hlavně Hiroshi, protože Tsuki neměla co vyprávět.

V příštích dnech se Hotaru uzdravila a vesele pobíhala okolo chrámu a pomáhala Tsuki s péčí o květiny na zahradě. Všichni se velice zpřátelili a Hiroshi k Tsuki pociťoval něco víc. Když jednou Tsuki uložila Hotaru do postele, přistoupil k ní Hiroshi a naklonil se k ní. Byl u ní velice blízko, až to bylo Tsuki nepříjemné. Chtěl jí políbit, ale Tsuki ho odtrčila.

,,Co se děje?“ ptal se Hiroshi.

,,Co to děláš?“

,,Zamiloval jsem se a nemohl jsem si pomoci.“ řekl bezstarostně. Tsuki s pláčem utekla do svého pokoje, kde se zamkla. Hiroshi se k ní dobýval, ale nepustila ho. V několika dalších dnech se tyto situace opakovali a Tsuki vždy odvětila: ,,To nesmím.“

Hiroshi se jednou dostal do tajné chrámové knihovny. Jak si tak prohlížel co tam je za knihy, zaujala ho jedna s nápisem „Pravidla Měsíční kněžky“.

Sundal jí z police a začal číst: ,,1. Měsíční kněžka musí být milá a pohostinná každému bez rozdílu. 2. Měsíční kněžka se nikdy nesmí zamilovat či to dát najevo, protože je zavázána svému pánu – měsíci.“ To ho zarazilo. Tak proto… Já blbec jsem jí musel tak trápit. Určitě si přála abychom odešli, ale nemohla, protože by porušila pravidla. Já jsem takový idiot! Večer zašel za Tsuki aby si s ní promluvil.

,,Ehm… Já bych ti chtěl říct, že teď odejdeme.“

,,Pročpak?“

,,Protože vím, co jsou pravidla kněžky a ty bys měla jen trápení.“

Tsuki se zarazila: ,,Ty jsi byl v knihovně?“

,,Ano.“

Když odcházeli, šla je Tsuki vyprovodit. U jezírka se zastavili a koukali na jeho třpytivou hladinu.

,,Nadešel čas…“ řekla neurčitě Tsuki.

,,Jaký čas?“ ,

,Čas kdy se naplní předpověď.“

,,Jaká předpověď?“

,,Mě bylo předpovězeno stát se měsíčním paprskem.“ Dořekla a začala se rozplývat. Než se rozplynula, tak je oba objala.