Mise: Oiroke styl 1

Byl krásný letní den. Teploty dosahovaly skoro neúnosných výšin a všechno, co mělo trochu zdravého rozumu, se schovávalo ve stínu. A ani tam se člověk nesetkal zrovna s úlevou. Pocit, při kterém se zdá, že vám z hlavy vytéká mozek, si rozhodně nezařadíte do složky oblíbené. A právě takto si připadali naši hlavní hrdinové. Dostali právě dlouhodobější misi, při které měli prohledat relativně velké území a pokusit se najít úkryt Akatsuki. Tsunade dostala nedávno nepotvrzenou informaci, že by se přibližně někde tady mohl ukrýt nalézat. Když tohle uslyšela, s radostí zadala tuto misi tak obrovské skupině ninjů. Byli to hlavně kvůli tomu, že jí začali lézt neuvěřitelným způsobem na nervy. Vypadalo to, že na ně začala konečně doléhat puberta. I když Tsunade to vnímala jako zhoubnou nemoc, která dokázala pošpinit charakter i takovým lidem jako Neji. Nutno podotknout, že se už pár let pokouší najít na tuhle zhoubnou infekci lék. Zbytečné zmiňovat že bez úspěchu.

A hlavně díky tomu se teďka třináct ninjů a tři jejich mistrové zaživa rožnili v dřevěném domě, který vlastnoručně postavil kapitán Yamato. Mezi vyvolenými byl kompletní tým 7 včetně Saie. Také tým 8, který se musel obejít bez Shina, který se vydal s rodinou na výpravu za nějakým děsně vzácným broukem. Jeho hodnotu dokázal ocenit opravdu jen jejich klan, pro ostatní byl ten brouk jen hodně moc ošklivý a nechutný. Nemohl chybět ani tým 10, kde bohužel postrádali Chojiho, který skončil v nemocnici, protože se přepracoval. Ne, dělám si srandu, prostě se přejedl. Víc než obvykle. Ani silou mládí hnaný tým nemohl chybět. Řeč není o nikom jiném než o týmu Maito Gaie. Který byl, pro někoho naneštěstí, kompletní. A byli zde i Gaara s Kankurou, protože prohledávané území bylo i zčásti v Zemi větru a Skrytá písečná chtěla mít přehled o ninjích, co jim pobíhají po zemi. Temari se mise neúčastnila, hlavně proto, že podle ní tam bylo už takhle dost lidí. A trávit delší časový úsek s Narutem, Leem a podobnými? Ani náhodou. Tak, to by měla být kompletní sestava tohoto příběhu.

Příběh začíná, jak už jsem zmiňovala, v momentě, kdy se všem zdálo především o suiton technikách, jen Naruto a Kankura měli jiné myšlenky. Naruto vzpomínal na Hakua a jeho krásné ledové zrcadla. Jak rád by je teďka objal. A Kankura s láskou vzpomínal na obří Temarinin vějíř. Sice občas od něj schytal pár škrábanců, ale to by mu teď nevadilo. Dokonce by vydýchal i tu blbou lasici. Nikdo moc nevnímal Kakashiho, který jediný zachovával chladnou hlavu, což je přinejmenším zvláštní vzhledem k literatuře, kterou četl, a snažil se i nadále mluvit o misi. Právě měl před sebou rozloženou mapu území, kterou měli prozkoumat. Na severu se nacházeli docela vysoké kopce, které by v tomto stavu byli pro všechny smrťák. Plahočit se do kopce a nic neobjevit? Kakashi si byl jistý, že by ho potom přinejmenším zabili a zatancovali by si na jeho hrobě za jemného poprašku vody od Yamatova suitonu.

„Dost! Tohle je zvrácený i na mě!“ okřikl se Kakashi v duchu. Do představ se mu neočekávaně začal vkrádat Gai v plavkách. Na jeho hrobě!

„Musím se soustředit. Nemůžu podlehnout degeneraci z vedra jako zbytek. Jsem tu jediný s výdrží. I Gai odpadl s jeho silou mládí,“ povzbuzoval se Kakashi a prohlédl si zbytek. Zmiňovaný Gai se válel hlavou na stole a přitom slintal nebo brečel, těžko říct. Každopádně vypadal divněji než obvykle. Yamato si „nenápadně“ lil z ruky vodu do bot. Doufal, že ho nikdo nevidí, nechtěl totiž dopřát toto ověžení ostatním. Věděl, jak by se zapotil, kdyby vyvolal proud pro ostatní. Mohl obelhat všechny, ale Kakashi je, i bez sharinganu, dost všímavý. Gaara pohotově využil svůj písek a, na zemi ležící, se nechal ovívat pískem vytvarovaným do tvaru vějíře. Kiba a Akamaru leželi na zemi a člověk měl chvíli problém poznat, jestli ještě žijí, ale naštěstí Akamaru občas pohnul ocasem. Zbytek lidí se víceméně mrtvolně válel po zemi nebo po stole. Vypadali, že už dávno vypustili duši. Prázdné pohledy, přivřené nebo zavřené oči, pootevřené pusy a popřípadě vystrčené jazyky. I na šachovém mistrovství světa muselo být veseleji, ale hlavně větší ruch. Kakashi ovšem překvapeně, a potěšeně, zpozoroval, že ne všichni se účastní soutěže „jsem lepší mrtvola než ty“. Sai čile něco kreslil do svého svitku a Lee klikoval. Na jedný ruce. Najednou Sai položil štětec, narovnal ruku a zašeptal.

„Ninpou, Choujuu Giga.“ Ze svitku nevyskočil obří tygr, jak bylo pro Saie typické, ale malý ptáček. Kakashimu připomínal kolibříka. A taky že jo. Kolibřík se v letu zastavil proti Saiovu obličeji a začal prudce mávat křídly. Ten se jen pohodlně opřel v židli a potěšeně se usmál. Kakashi se pod maskou ušklíbl.

„Ten kluk mě nikdy nepřestane překvapovat,“ pomyslel si Kakashi a pohlédl zpět na Leeho. Ten na zemi, daleko od všech, protože pohled na něj je nesmírně unavoval a navíc pot stříkal všemi možnými i nemožnými směry tak rychle, že ani sharingan by neměl šanci, cvičil. Jako o život, jako nebylo přes třicet stupňů. Všichni, kteří ještě byli schopni vnímat obrazové vjemy a zároveň vnímat své vlastní myšlenky, se na něj dívali a uvažovali, kdy padne k zemi mrtvý. A ani Sakura nebo Ino nevypadaly, že by se jim chtělo ho oživovat.  

Kakashi si povzdechl, čímž upoutal pozornost té vnímavější, respektive živější, části.

„Děje se něco, Kakashi – senpai?“ ozval se Yamato, který přestal s pokusy naklíčit místní podlahu.

„Území, které máme prohledat je ze severu hornaté, z jihu už začíná poušť. Takže obě oblasti jsou pro průzkum nevhodné, vzhledem k počasí, které panuje. Naopak na západě je velmi hustý les, kde je jakákoli orientace velmi obtížná. Směrem na východ les řídne a pozvolna přechází do skoro nekončící louky, kde je i velmi příjemné a relativně čisté jezero. A teď váhám, jak vytvořit skupiny. Jsou tady přesně čtyři jouniny, což znamená, že obsáhneme všechny světové strany, ale ať to rozdělím jakkoli, vždy mě budou chtít, minimálně dvě skupiny, skopat do kuličky. Proto nějaké nápady, kdokoli?“ A svůj projev zakončil povzdechnutím. Nikdo se neozýval. Pravdou je, že Yamato, který se ptal, přestal vnímat už v polovině a začal se zaobírat tím, jestli by si ho někdo všiml, kdyby si suitonem polil záda. Bohužel shledal, že je to nemožné.

„Jezero?“ Vyletěl najednou Naruto. Jeho mozek fungoval ještě pomaleji, jak obvykle, takže jen s velkými obtížemi procházel slova mistra Kakashiho. Ale poté, co si je potřetí zopakoval a přesvědčil, že jsou to opravdu slova jeho rodného jazyka, tak se náležitě zaradoval tomu, že je v okolí něco vodního skupenství a není to Leeho pot. Už dávno zjistil, že jeho úžasný Rasengan ani Rasen shuriken nejsou zrovna techniky, které by měly osvěžující účinky. Mohl povolat klony, aby ho dejme tomu ovívaly, ale bouchly by vedrem, dřív než by začaly. Anebo by se vzbouřily pro nedůstojné podmínky

práce.

„To je jediný, co z mého proslovu zaznamenal?“ zeptal se zklamaný Kakashi. Povzdechl si. Měl pocit, že i kdyby si teďka sundal masku, nevyvolalo by to u nich ani kapku zájmu. Vlastně by si mohl stoupnout na stůl, začít tančit striptýz a točit u toho svojí ochranou čelenkou a nikdo by ani nemrkl. Nejvíc by je pravděpodobně zaujal fakt, že tak točící se čelenka dělá příjemný vánek.

„Myslím, že to nebude problém určit, kdo kam půjde. Ti nejlepší, ti, co jsou hnáni dravostí svého mládí, ti, co se nezaleknou žádných výzev, ti jistě přijmout výzvu a vylezou na ty hory. Aby tak dali průchod zelené šelmě. Dokáží tak, že jsou pravý mladí shinobi a zároveň tak udělají něco pro svoji fyzičku!“ Vyskočil najednou Lee. Při svém plamenném projevu divoce gestikuloval. Kakashi sledoval každou jednotlivou kapičku potu. Let se totálně nedal předpovídat, dokonce měl pojednou chuť použít sharingan, aby zjistil, jestli stačí na tu neunavitelnou šelmu z Listové. Taky s pobavením sledoval, jak kapky potu přivádí všechny k životu.  Jeden po druhém vyděšeně valili oči a využívali maximální shinobi schopnosti, aby uhýbali. Bylo to lepší než živá voda. Jen Gai zůstal v původní poloze.

„Výborně Lee! Jen tak dál. Dej průchod šelmě a prozkoumej poušť!“ mumlal Gai. Leemu se zableskly oči a nadšeně vyskočil.

„Děkuji, mistře! Nezklamu vás, to přísahám!“ U toho mu z očí tekly dva vodopády slz. Ostatní jen nechápavě kroutili hlavami a upadali zpět do předchozího transu.

„A kdo půjde se mnou?“ zvolal Lee stejně nadšeně. Ale už bez slz. Nikdo se ani nehnul. Někdo dokonce zapomněl dýchat, aby na sebe neupozornil. Většina by neměla ani sílu protestovat. Lee se rozhlédl a pak zaměřil svoji oběť.

„Naruto! Jsi přesně muž, o kterém jsem mluvil. Pravý shinobi! Jistě mě doprovodíš na mé pouti za nebezpečím!“ A nadšeně přiskočil k Narutovi a „jemně“ ho praštil do zad. Narutovi přejela po tváři kapička potu. Věděl, že pokud se ho rázně nezbaví hned, tak později už nebude mít šanci. Proto vedle sebe vytvořil klona.

Lee překvapeně pozoroval druhého Naruta. Ten pravý se narovnal a zvedl ruku k tomu druhému. Nad rukou se začala tvořit čakra, která velmi rychle rotovala a skládala se do tvaru koule. Lee už to viděl. Rasengan, technika čtvrtého, kterou Naruto zvládl skoro přes noc. Klon bouchl. A Naruto se postavil. Měl doslova vražedný pohled.

„Naruto – kun?“ zeptal se Lee. Pozoroval, jak Naruto napřáhl ruku s Rasneganem.

„Ještě slovo o tom tvém návrhu a budeš litovat, že jsi kdy oblékl tu zelenou věc!“ křikl bojovně Naruto a Lee couvl. Vážně z něj šel strach.

Po pěti minutách

„Jsme všichni klidní?“ ozval se Kakashi. Díky menšímu sporu mezi Narutem a Leem se všichni trochu zmátořili. Ti lepší už alespoň vzpřímeně seděli a ten zbytek alespoň otevřel oči a poslouchal. Nebo se o to snažil. Kakashi si odkašlal, aby upoutal jejich pozornost. Ve vzduchu poletovala moucha a ta mu dělala velkou konkurenci. Jak smutné.

„Tak, jak si to rozdělíme? Neměli byste, pánové, být gentlemani a vzít si to náročnější?“ Někteří „pánové“ se zatvářili, že gentleman je hodně nechutná a zhoubná nemoc. Nemusím zmiňovat, že Lee byl opak, nadšeně přikyvoval a možná by i skákal, ale zarazil ho Narutův vražedný pohled, vlastně nejen Narutův.  

„Taky si myslim,“ zamumlala Ino a Tenten souhlasně pokyvovala hlavou.

„Je to jasný, musíme jít my, kluci. Holky by to nezvládly.“ Kiba se najednou postavil a významně pohlédl na všechny mužského pohlaví. Ne nestal se najednou ochotný nebo dokonce gentleman, ale věděl jakou moc má hecování. Sakura překvapeně zvedla hlavu a otočila se na něj. Měla naprosto nevěřícně pohled.

„Cože to?“ zeptala se a postavila se proti Kibovi, který založil ruce na prsa a sebevědomě se usmál.

„No nezvládly. Jste holky a ty nic nevydrží. Proč by jinak většina holek byla lékařskými ninji, u toho si totiž nezlomí nehet,“ poškleboval se Kiba dál. Popravdě neměl to dělat. Viděli to všichni až na něj. Sakuře začala na tváři pumpovat žilka. Pak z kapsy vytáhla rukavice, které sundala a během jeho monologu si je natáhla. To už všichni poznali, že je vážně moc zle. Shikamaru bezmocně kroutil hlavou a přemýšlel nad zaostalostí svých kamarádů. Sasuke si nepřítomně mnul pravou tvář, zjevně následek dřívějšího zranění. A Kankura ten jenom divoce vrtěl hlavou a gestikuloval. Mával rukama nad hlavou, aby Kiba přestal a taky si jako podřezával krk, ale nic nepomohlo. Sice nedostal nikdy pěstí od drobné růžovlásky, ale jednou to viděl a tušil, že je to příjemný jako baštit ježky. Ale milému Kibovi už nebylo pomoci. Sakura se napřáhla, v očích jí hrály divoké blesky a praštila Kibu veškerou svojí monstrózní silou. Kiba děsivě zařval, nejspíš bolestí, ale i úlekem, a prolétl přímo skrz zeď někam velmi daleko. Tak daleko, že ani Neji a jeho byakugan nebyli schopni ho zaměřit.

„Pitomec!“ ulevila si nahlas Sakura a rozhlédla se po ostatních s výrazem: „Ještě někdo?“. Všichni jen bezděčně ustoupili o krok. Nebo šoupli židlí. Jenom Gai něco zakňučel a zvedl hlavu vstříc prudkému světlu, které se tu znenadání objevilo.

„Zavřete to okno. Bude tu ještě větší hic,“ zaúpěl a znovu práskl hlavou. Kakashi si povzdechl, tenhle týpek je jeho rival? Položí ho i větší teplota.

„Možná, kdybyste si sundal něco z vašeho obleku. Ten zelený úbor je jistě velmi nevhodný pro toto počasí,“ ozvalo se najednou z kraje stolu. Byla to Hinata, i ona doteďka měla položenou hlavu.

„Ne nikdy! Je symbolem toho, že jsem šelma z Listové! Lev taky neodhodí hřívu, symbol jeho důstojnosti, jen proto, že je mu vedro!“ Vyskočil najednou Gai. Nikdo nečekal tak prudkou reakci a obzvláště ne Hinata. Málem se skácela i se židlí k zemi.

„Mám pocit, že tohle je symbol všeho, jenom ne důstojnosti,“ zamumlal potichu Gaara. Ti, co ho slyšeli, se zasmáli a museli mu dát za pravdu. Byl to vrchol nevkusu. Ještě, že si jich nevšiml Gai. Kdyby provedl ještě jeden podobný kabaretní číslo, jako vyskočit ze židle, asi by to s ním seklo.

„No tak. Uklidněte se všichni. Musíme probrat to zásadní. Už dvě hodiny jsme měli být na průzkumu.“ Yamato se rozhodl převzít vůdčí roli, protože Kakashi to už zabalil a četl si.

„Když pánové si myslí, že by to holky nezvládly, ať tam klidně jdou. Aspoň se vykoupeme v jezírku,“ ozvala se Tenten a ušklíbla se. Nejlépe z holek rozuměla mužskému myšlení a asi jako jediná holka pochopila, že od Kiby to bylo obyčejné hecování. Hinata pochopila její hru, a když viděla, že Ino a Sakura se mračí a chtějí něco namítnout tak honem vyhrkla.

„Kluci by stejně nezvládli být v holčičí kůži. Bylo by to na moc náročné!“ Tím se dotkla většiny v místnosti.

„Hinata – sama! Dovoluji si nesouhlasit, to, co říkáte je blbost. Nejspíš to máte z toho vedra,“ ozval se znenadání mlčenlivý Neji. Trpěl ze všech nejvíc. Určitě, ty dlouhé vlasy mu byl dlužen čert.

„Co? Ty si myslíš, že být holka je nějaký med? To muže říct jenom kluk. A navíc pitomec!“ vyjela na Nejiho Ino. On jen překvapeně zamrkal, nikdo mu nikdy neřekl, že je pitomec. Ani se chudák nezmohl na odpověď. Naštěstí štafetu v hádce přebral Naruto.

„Pche. Blbost. Být holka musí být super. Všichni vás šetří, trochu zamrkáte řasami a předkloníte se a dostane, co chcete!“

„Sakura se může předklánět, jak chce a nic z toho nebude,“ prohlásil Sasuke. Tím uštědřil Sakuře ránu pod pás. Ani neměla sílu, jít ho praštit. Ino se jen pochechtávala.

„Být tebou moc bych se nesmál,“ řekl Sai a zrušil doteď pilně pracujícího kolibříka. Tušil, že se tu začnou dít pozoruhodné věci. Ino po něm chtěla skočit, ale zastavil jí kapitán Yamato, který jí kolem pasu obmotal svůj mokuton.

„Uklidněte se, prosím.“ A daroval všem jeden ze svých děsivých pohledů.

„Nech je. Tohle se určitě velmi zajímavě vyvine,“ zašeptal mu Kakashi, který po hádce pošilhával, ale předstíral, že si čte.

„Myslíte?“

„Určitě!“

„Vždyť se povraždí!“

„Pak zasáhneme!“ Yamato byl přesvědčen. Stáhl dřevěný pahýl a Ino se už celkem ovládala. Jen častovala Saie vražednými pohledy, ten se jen usmíval. Neměl ponětí, co řekl nebo udělal špatně.

„Jsem si jistá, že by to nezvládly ani týden,“ pošklebovala se Tenten. Jediná z holek byla schopna mluvit. Sakura furt dýchala až moc, Ino se v duchu oddávala počtům do dvou set a Hinata byla vyděšená tím, co její věta, kterou jen tak plácla, vyvolala.

„Když pozoruji svoji sestru, nepřijde mi, že byste měly den o tolik jiný než my,“ ozval se Gaara. Nikdo u něj nepředpokládal, že se zapojí. Vždycky to byl trochu tichý hráč.

„Ale Temari je víc kluk než holka!“ pronesla, stále rozhořčená Ino. Gaarovi se nebezpečně blýsklo v očích a lehce kolem něj zavířil písek.

„Urážíš mojí sestru?“ pronesl děsivým hlasem, přece jen mu z jeho vraždícího období zbylo. Jenomže do toho zasáhl další, nečekaný, hráč.

„Tak se zase všichni hezky uklidníme,“ vmísil se do debaty Shikamaru. Začínala se totiž nebezpečně zvrhávat. Nedovolil jim, aby protestovali a rychle pokračoval.

„Ženský jsou vždycky problematický a tvá sestra je hodně problematická, takže je nespíš taky žena, jak se sluší a patří. A pokud máte v plánu vyřizovat si nějaké vaše účty, tak projděte laskavě tady dírou, která je pozorností od našeho milého, pravděpodobně mrtvého Kiby, a tam si je vyřizujte. Tělo v pohybu vydává teplo a tady už je tak na chcípnutí.“ A zase si sedl. Nikdo ani nehlesl. Gaara ho napodobil a zaujal svojí původní pozici. Ino se snažila uklidnit svůj tep, Gaaru už viděla zabíjet. Bylo to při Chuuninský zkoušce a nebyl to fajn pohled.

„Bůh mu žehnej. Tohle mohlo skončit vážně moc zle. Nejhůř i válkou mezi Písečnou a Listovou,“ uvažoval Kakashi.

„Tak se vsaďme!“ ozvala se už klidnější Sakura. Všechny pohledy se na ní stočily.

„Jako jak?“ zeptal se Sasuke. Sakura se samolibě usmála, byla ráda, že právě on zareagoval na její návrh.

„Do konce mise se stanete holkami. Vzhledem, chováním i jídelníčkem. Prostě tělem i duší holka. A uvidíme, jestli to zvládnete,“ prohlásila Sakura. Velmi sebevědomě, hlasem, kterým nepřipouštěl námitky.

„To určitě,“ odsekl jí Sasuke a sjel jí opovrhujícím pohledem. Sakura se už nadechovala k velmi nepříjemné odpovědi. Ale byla přerušena.

„Nech to být. Kluci jsou sraby, nikdy by to nezvládli, proto se nechtějí ztrapnit.“ Mávla rukou Ino a nenápadně na Sakuru mrkla. Ten nápad byl skvělý.

„1:0 pro holky. Zajímalo by mě, jak zareagují, ale jak znám Naruta a Kibu určitě vyletí a přijmou to. Začíná to být skoro zajímavější než Icha Icha Paradise. Počkat, kde je vůbec Kiba? Neměl by už být zpátky? Mám za ně zodpovědnost a dostat se pod ruku Tsunade, když se jim něco stane. Možná se po něm porozhlédnu.“ Kakashi zaklapl knihu a otočil se na Yamata. Rychle mu vysvětlil svoje úmysly a kladl mu na srdce, že když se ho budou snažit přesvědčit, že vážně zmrzačit přece není zabít, ať se nenechá odbít, protože je to podobně na nic. A vyšel ven dveřmi. Z jisté úcty ke kolegovi, který se s těmi dveřmi stavěl.

Mezitím Naruto už rudnul vzteky. Co si ta přiblblá bloncka myslí?

„Tak to teda ne! Kluci jsou lepší, a když jsou lepší, tak dokážou být holkami, třeba rok!“ zakřičel, přitom se postavil a praštil rukou do stolu. Sasuke věděl, že Naruto je ve stavu, kdy je schopný skočit po Ině a proto mu položil ruku na rameno a doufal, že ho trochu uklidní. Překvapivě se to povedlo, Naruto jen mírně natočil hlavu směrem k němu a věnoval mu neidentifikovatelný pohled. Pak se otočil na Ino a zase spustil.

„Fajn beru. Dokonce mise budu holka.“ Tenten se zasmála. Potěšilo jí to, z nudné mise se stává něco moc neobvyklého a pravděpodobně nezapomenutelného.