Naru Sasu obojek

Byl večer a já ležel na rozlehlé louce. Z dálky byl slyšet hlukot města ve kterém se teď nacházel i můj sensei. Ležel jsem tam a přemýšlel o sobě a ‚něm‘. Je to už asi rok a půl co Sasuke odešel z vesnice, a je to tedy rok a půl co mě trénuje ero-senin. Tedy ne že by se nějak přemáhal. Většinou když jsme v blízkosti nějakého města s lázněmi vypaří a všechno zbyde na mě. Jednou byl pryč dokonce celé 3 týdny.

Když se vrátil tak jsem mu tedy pěkně vynadal, ale vždy jsem mu to odpustil. Byl to jen starý pervézák…který mi přirostl k srdci. Něžně jsem se usmál při myšlence na toho ero-cvoka. Byl jsem tak zaplněný myšlenkami, že jsem si ani nevšiml že za mnou stojí zastíněná osoba a opírá se o nedaleký strom a sleduje mě. „Tvé smysly nejsou moc dobré Naruto-kun, ostatně jako vždy.“ Řekl slizký hlas který jsem tak nesnášel. Když mě vytrhl z přemýšlení tak jsem nadskočil a otočil se po hlase tak prudce až jsem si málem zlomil krk.“Orochimaru!?“

vykřikl jsem naštvaně ale zároveň se strachem a překvapením v hlase jak se tam tak rychle vzal. A raději jsem si stoupnul. V tu chvíli se přemístil za mě a do obličeje mi strčil nějaký hadřík. Téměř okamžitě jsem se cítil divně. byl jsem unavený a motala se mi hlava. Bránil jsem se ale tělo mě přestávalo poslouchat. Už jsem to nevydržel a podlomily se mi kolena. Bohužel jsem spadl dozadu, Orochimarovi rovnou do náruče. Nenápadně jsem se otřásl když mě chytily ty jeho nechutné ruce. Namáhal jsem se ale tělo mi ochablo a já se už nedokázal pohnout, i když jsem ještě vnímal. Orochimaru se jen ušklíbl a pak mi řekl“ Mám na tebe prosbu Naruto-kun, a doufám že uděláš maximum abys mi ho splnil. I když si nemyslím že budeš mít na vybranou.“ A pak už by uši zalehly a oči zavřely a já nevyděl a neslyšel nic. Bylo jen ticho. To děsivé nekončící ticho.
—
Když jsem se vzbudil, tak jsem ještě zcela nevnímal co se děje. Hlava mě bolela jako střep. Ležel jsem na nějaké nepohodlné posteli a byla tma. Chtěl jsem otevřít či, ale něco tomu zabránilo. Uvědomil měl jsem pásku přes oči. Ostatně jsem měl svázaný ruce i nohy a…nějaký obojek kolem krku? Nemohl jsem si zcela vzpomenou co se děje. Provazy byly tvrdý a zadíraly se mi do kůže a masa. Cítil jsem že mi s těch provazů už teče krev, a mírně jsem síknul když jsem se v nich snažil posadit. Raději jsem toho nechal a znovu si lehnul jelikož jsem ucítil něčí přítomnost. Téměř okamžitě co jsem se vzbudil jsem ucítil chakru dvou lidí kteří byly v mě blízkosti. Vím že jsem byl na té louce a potom…“mě unesl Orochimaru“.

Ani jsem si neuvědomil že to poslední slovo říkám nahlas. Měl sem divný pocit a začal se trochu chvět. Co teď se mnou bude a kde sem, a nebo jak dlouho tu sem? Chtěly mě předat Akatsuki? Když mě vytrhl jeho hlas, zase.“ Ano Naruto-kun unesl jsem tě“ Takže jeden s těch dvou byl tedy slizoun, a ten druhý byl že by…Kabuto? S potil jsem se při představě, že když jsou tu ty dva tak tu musí být i on. Sasuke. Ted mi to došlo je to Kabuto. Pak jsem uslyšel jak se ten slizoun oblízl a poté Orochimaru řekl “ Vezmi ho a jdeme“. Pak jsem cítil jak mě někdo vzal ze země. A přehodil přes rameno jako pytel brambor. Nenápadně jsem se zachvěl když jsem ucítil jak mi někdo něco uvazuje kolem břicha. bylo to nechutné. Poté jsme vyrazili klidným krokem a toho co mě nesl šel pravděpodobně Orochimaru. Vše jsem si jen domýšlel jelikož s očima zavřenýma a zavázanýma se toho moc nevidí. Po několika minutách chůze sem sebou náhle trhl a sevřelo se mi hrdlo když jsem si uvědomil že se blížíme k chakře kterou znám tak jako tu svoji. Sasukeho chakra. Z žádnou jinou bych si jí neprohodil, byla nezaměnitelná. To protože patřila ‚jemu‘. Chtěl jsem utéct, chtěl jsem pryč. Nechtěl jsem aby mě viděl takhle poníženého. Ne on. To bych snad raději aby si na mě dělal experimenty ten hnusák. Různě sem se kroutil aby mě pustily snažil se vyváznout. Ale už bylo pozdě, jelikož jsem cítil ‚jeho‘ studení pohled na mé maličkosti.

Začaly se mi chvět rty tak i celé tělo, když sem pociťoval jak mě doslova probodává pohledem. Potom zazněl zvuk, který zřejmě naznačoval zavření dveří. Když mě sundaly na studenou téměř vlhkou podlahu roztřásl jsem se ještě víc, takže jsem musel vypadat jako ratlík. Byl to nepříjemný pocit, všechno bylo tak náhle a já se teď ocitoval před ním. Poté mi sundaly pásku. Ulevilo se mi, bylo lepší vidět než být nevědomí. Jak jsem předpokládal tak jsem byl v místnosti. Ty dva byly opravdu oni. Orochimaru stál vedle mě a Kabuto za mnou a držel mé provazy. Byla tu celkem tma, jelikož stěny zdobilo jen pár loučí. V místnosti převážně nic nebylo, jen na lehkém stupínku byl velký černý trůn na kterém seděla osoba.

Srdce mi vynechalo několik tluků, když jsem ‚ho‘ spatřil. Seděl na trůně. Nohy zkřížené jednu přes druhou, jeho bledá plet by se mohla měřit s upíří. Vypadal tak vznešeně a ušlechtile, a jak vypadám já? Špinavý od tréningu se tu třesu na podlaze pod ním. Jeho vyrovnaný výraz. Byl plný pohrdání, výsměchu a…smutku. I když se snažil být jakkoliv kamenný, viděl jsem v jeho výraze smutek, bolest, a utrpení. Měl vzácné oxidové oči které nikdo jiný na světě neměl. Jeho hlas zněl studeně a lhostejně. Vůbec ně nebral na pozornost.“ Hej Orochimaru slíbil si že mě naučíš novou techniku, co tě zdrželo normálně zpoždění nemíváš. Začínáš se chovat jako Kakashi.“ Pak se podíval směrem se ke a ve mě hrklo když se tak arogantně usmál. Nebyl to ten arogantní úsměv který měl ve vesnici. Tenhle byl s opovržením. “ A co tady dělá tenhle? Chytil sis ho na své pokusy?“ Já se zamračil. jaký chytil? Orochimaru se jen slizce pousmál a řekl“ to je tvůj noví mazlíček.“

Sasuke jen povytáhl obočí jako znak neporozumění a já se na něj nenávistně podíval. Orochimaru tedy pokračoval“ Sasuke-kun představuji ti svého nového mazlíčka Uzumaki Naruta. Ber ho Jako dárek od mé velikosti. Dobře víš že ještě musím do kamenné a dozvědět se další techniky z dalších hrobů a Kabuto tam jde se mnou. Věřím že to bude nejméně na 2-3 měsíce a tak aby ses tu nenudil jsem ti ho pořídil. Ted je tvůj a můžeš si sním dělat so chceš. Můžeš si ho nechat, pustit nebo zabít, je to na tobě. Rozmazlovat ho nebo Mučit. Je to na tobě celý jeho život teď patří tobě.“ Kabuto který doteď stál zamnou mi rozvázal provazy na nohou i rukách, pak se přesunul vedle mě a palcem, ukazováčkem mi chytil bradu aby bylo vidět to co mám na krku. Sasuke tázavě natočil hlavu na stranu“ co to je?“ Zeptal se se zájmem v hlase.“ To je moje nové jutsu které jsem našel v hrobkách druhého tsuchikageho ale potom mě vyhnaly, řady Anbu. Ale k věci. Nalezl jsem tam velmi zajímavé jutsu. Je to přivlastňovací technika. Když dáš Naruto-kunovi rozkaz a přidáš k němu tohle slovo“ vytáhl si z kapsy papír na kterém bylo napsané : Naru.

Zprvu jsem nechápal proč to neřekl nahlas ale za chvíli jsem pochopil. To co za pár minut řekne bude pro mě jako ten nejhorší jed. Orochimaru pokračoval. “ Ten kdo jako první vysloví to slovo se stává pánem toho kdo má obojek. A ten pak musí poslouchat už jen jeho. Je to úžasná technika, ale protože jsem pustil hrobku předčasně není dokonalá. Když řekneš to slovo tak se dá říct že jsi ‚ uzavřel smlouvu pána a otroka‘. Narutovo tělo tě poslechne na slovo ale ta vada je, že mu zůstane furt jeho mysl. I když mu přikážeš cokoliv os mi může myslet a říkat co chce ale stejně můžeš ovládat jeho hlavu, akorát tě bude nejspíš zasypávat nadávkami.“ Sasuke si jen divně olízl rty až mi z to přeběhl mráz po zádech a pak odpověděl“ To že vnímá je snad ještě lepší. tak dobrá nechám si ho. Vyzkouším jestli my jeho tělo splní 3 přání“

Já jsem nechápal jak může říct něco tak ledabyle. Když už se to chystal ns nšho vyklopit, tak ho hnusák zarazil“ Dobře si to rozmysly. Když jen jednou řekneš jeho slovo patří tobě a je na tobě závislí. Když mu po délce sedmi dní nedáš příkaz, obojek Naruta-kun zabije.“ Sasuke jako by to neslyšel a dopověděl to slovo. TO byl jeho prví příkaz.“ Naru! pojď těsně ke mě!“

To protože řekl tu věc tak jsem jeho? to se snad zbláznil. já nikomu nepatřím. říkal sem si v duchu, z toho mě však probudil divný pocit. Náhle se moje tělo začalo chovat jak chtělo a já ho nemohl zastavit. Šel jsem těsně k Sasukemu, který stále ještě seděl na tom trůnu. Došel jsem až k němu a bylo jasně vidět že se Uchiha dost baví nad mou bezbraností. Mohl mě teď lehko zabít, byl jsem až moc lehký terč. Stiskl jsem všechny břišní svaly co jsem měl a skousl si ret až mi začala téct krev. Sasuke se jen ušklíbl. Pak konečně vyslovil druhý příkaz.“ Naru teď si předenou klekni na kolena a ukloň se mi, sundej mi botu a polib mi nohu!“ V tomhle byl zjevný výsměch. Já okamžitě zrudnul jako rak, ale vztekem! Chtěl jsem pohlédnout na Sasukeho a zahrnout ho nadávkami, ale moje tělo se už sklánělo a já začal panikařit. Upřednotnoval bych smrt než tohle Poprvé za dva roky jsem na něho promluvil“ Hej Sasuke neblbni, odvolej ten příkaz! Říkám abys mi nařídil přestat! Ty debile, idiote, ty hnus—„

Chtěl jsem ho seřvat víc a zaměřil jsem se na něj tak se jsem vůbec nepostřehl co dělá moje tělo. Uvědomil jsem si to až když se mé sty dotkly Sasukeho Nohy. Snažil jsem se ho sundat ale, moje tělo mě neposlouchalo. I když jsem mohl mluvit s mojí hlavou pohyboval on. Sasuke se jen celkem hlasitě zasmál a řekl“ Co si říkal Naruto? Nějak jsem tě neslyšel.“ Když jsem se zvedl od jeho nohy měl jsem taký vztek. Proč mě nezabily? Proč mě nechtějí předat třeba Akatsuki? Tohle bylo to největší ponížení v mém životě. Ale i když mi to přikázal ‚on‘ nechoval jsem s Sasukemu hněv. Mohl jsem za to já jelikož jsem byl až moc slabý. Kdybych teď měl po ruce kunai nebo shuriken které mi zabavily okamžitě bych spáchal sebevraždu. Kunai bych si vbodl do srdce a shurikenem bych si podřízl hrdlo. Když sem se už konečně mohl alespoň trochu odtáhnout od Sasukeho nohou a vzhlédl nahoru, měl jsem slzy ponížení na krajíčku ale rozhodně bych mu neudělal tu radost abych brečel. Ze rtů rozkousaných po krve, spadly na Sasukeho nohu pár kapek té červené tekutiny. Bylo to strašné. Orochimaru se jen zasmál a dodal“ Sasuke-kun myslím že ty si tu sním už poradíš. Uvidíme se za několik týdnů. Kabuto jdeme!“ “ Hai“ řekl Kabuto než oba odešly.

Poté co jsme je ztratili z dohledu, tak bylo chvíli ticho, než se černovlásek zvedl z trůnu a pravil tím nezajímajícím hlasem“ Narut-. Naru jdeme!“ Byl jsem zvědaví kam chce jít a tak jsem šel za ním. No šel bych za ním i kdybych nechtěl tak co. V mysli sem přemýšlel, jak utéct, než se Orochimaru vrátí tam mám čas. Stačí si to jen dobře naplánovat, načasovat a uskutečnit.