Omyl

Omyl
,,Doufám, že je ti jasné, že takhle tě tahám naposledy, Naruto!“
Za dveřmi do Narutova bytu se ozýval Sasukeho naštvaný hlas a jeho supění, jak táhl poloopilého a rozesmátého Naruta po schodech nahoru.
,,Jo, jasně!“ zasmál se Naruto a protahoval každé slovo, jak se mu lepil jazyk na horní patro. Netrvalo dlouho a dveře se s hlasitým prásknutím otevřely, jak do nich Sasuke prudce kopl. Ruce totiž neměl k dispozici, oběma podpíral Naruta, který si, jak se dalo podle jeho blaženého úsměvu poznat, jeho objetí pořádně užíval. Sasukemu už z něj začínalo být nanic.
,,Můžeš mi říct, proč jsi to udělal?“ zeptal se nakvašeně a opatrně položil Naruta na pohovku. Ten jen nesouhlasně zavrčel a chtěl se přitáhnout zpátky k Sasukemu, ale Sasuke uhnul a šel si do kuchyně nalít sklenici vody. V hrdle měl sucho a byl zpocený, jak svého kamaráda napůl nesl přes celou vesnici.
,,Proč jsem udělal co?“ slyšel z obývacího pokoje Narutův pobavený hlas a protočil oči v sloup. Ten kluk je doopravdy ještě natvrdlejší, než když je střízlivý, pomyslel si trpce a nalil do sebe celý obsah skleničky. Ani se mu nechtělo věřit, že to ještě jde.
,,Proč ses takhle zřídil?“ upřesnil rádoby trpělivým hlasem a šel zpátky do obýváku, kde ho Naruto přivítal se zářivým úsměvem, který Sasukeho ihned obměkčil. Což byl nejspíš jeho účel.
,,Ale mě je fajn!“ namítl radostně a vyskočil z pohovky na nohy, které se mu ihned podlomily. Nebýt pohotových reakcí Sasukeho, už by ležel jak dlouhý, tak široký na zemi.
,,Jo, to vidím,“ procedil Sasuke posměšně. Měl neblahý pocit, že tohle Naruto udělal schválně. Světlovlasý chlapec se k němu přitulil a objal ho kolem krku tak silně, jako by ho už nikdy neměl pustit.
,,P-počkej, co to děláš, Naruto, pusť mě! Nemůžu dý-dýchat!“ namítal Sasuke ochraptěle a plácal Naruta po rukou, aby se ho pustil. Když tak Naruto po chvíli učinil, zhluboka se nadechl, aby plicím dodal vzduch, který jim byl odepřen.
,,To mě chceš zaškrtit?“ zabručel ublíženě a mnul si lehce pohmožděný krk. Naruto překvapeně zamrkal a zahanbeně sklopil hlavu.
,,Promiň, nechtěl jsem ti ublížit,“ zahuhňal přiškrceným hlasem a zdrceně si sedl zpátky na pohovku jako malé dítě, které dostalo vynadáno. Sasuke jen zavrtěl hlavou na znamení, že nemá dělat z komára velblouda a sedl si vedle něj.
,,Proč ses opil?“ zeptal se znovu, protože si vzpomněl, že na svou minulou otázku ještě nedostal odpověď. Naruto vypadal, že se zamyslel.
,,No…Já už nevím…“ pokrčil rameny a přisunul se k Sasukemu. Ten na jeho změnu jen užasle zíral.
,,Opravdu si už nevzpomínáš?“
,,Ne, na nic,“ zavrtěl Naruto hlavou, a najednou mu úsměv zmizel. Zděšeně zkřivil obličej a zalapal po dechu. Sasuke se k němu vrhl a popadl ho za ramena.
,,Naruto, si v pořádku? Co je ti? Mluv na mě!“ třásl s ním, ovšem to dělat neměl. Naruto ošklivě zezelenal, vytrhl se mu ze sevření a utíkal pryč, směr- koupelna. Když Sasuke chvíli potom zaslechl dávivé zvuky, jak Naruto zvracel do záchodu, úlevou by se málem rozesmál. Už se bál, že dostal nějaký záchvat, a jemu se jen udělalo špatně…Není divu, pochyboval, že Naruto pije často, i když si nemohl být ničím jistý. Pocítil náhlý příval únavy, byl doopravdy vyčerpaný. Opilý Naruto ho zřídil více než jakýkoliv sebenáročnější trénink, to mohl s klidem v duši potvrdit. Zvuky utichly, a tak se s jistými obtížemi zvedl a pomalými kroky se šoural ke koupelně. Nakoukl dovnitř s obavami, co uvidí, ale ty byly naprosto zbytečné. Všude bylo čisto, záchod spláchnutý a Naruto, který ležel na malém koberečku před záchodem, byl taky čistý, díkybohu.
,,Už je ti dobře?“ optal se ho Sasuke ze slušnosti, i když mu ta otázka připadala dost hloupá. Proboha, vždyť tady před chvílí zvracel a ty se ho hned ptáš, jestli je mu dobře! Idiote… Naruto neodpověděl, jen dál ležel dál s přivřenýma očima a hleděl na Sasukeho nohy. Sasuke si povzdychl a přešel k němu.
,,Příště si to pití určitě rozmyslíš, co?“ pousmál se a pohladil Naruta po vlasech v konejšivém gestu. Sice mu dal zabrat, ale co by pro kamaráda neudělal. Přece ho tam nemohl nechat ležet opilého na ulici. Dlouze si zívl a vzal Naruta do náruče.
,,Děkuju,“ hlesl Naruto a zabořil obličej do Sasukeho tmavě modrého trika. Na to Uchiha neřekl nic a jen Naruta donesl do jeho ložnice.
,,Musíš se z toho pořádně vyspat, takže už žádné ponocování, jasný? A koukej spát,“ zavelel jako na vojně, když Naruta položil do postele. Ten poslušně přikývl a přitáhl si deku až k bradě.
,,Ty jsi taky unavený,“ konstatoval se škodolibým úsměvem a zčervenal, když Sasuke tázavě povytáhl obočí. ,,Jde to na tobě vidět. Takže si lehni a žádné ponocování!“ napodobil jeho hlas a uchechtl se do deky. Sasuke si posměšně odfrkl a založil si ruce na prsou, ale v duchu s Narutem souhlasil. Ale než by došel domů, usnul by po cestě…
,,Lehni si taky, jinak neusnu,“ trval Naruto na svém a posunul se ke kraji postele, aby udělal Sasukemu místo. Uchihův pohled padl na prázdné místo a lehce se mu zatočila hlava. Ne, domů by v tomhle stavu rozhodně nedošel, a navíc bude lepší, když Naruta pohlídá. Ještě není úplně střízlivý a mohl by něco vyvést.
,,Jestli mě v noci pozvracíš, tak si mě nepřej, Naruto,“ zahrozil, ale bez dalších zbytečných řečí si v oblečení lehl vedle něj, přikryl se a zavřel oči. Tak dobře se necítil už dlouho – Narutova postel byla příjemně měkká, ne jako ta jeho. Otočil se na bok směrem k oknu a jen matně cítil, jak se Naruto k jeho zádům přitiskl.
  Naruto byl nalepený u Sasukeho, přestože za sebou měl ještě plno místa. Potřeboval vedle sebe někoho cítit a Sasuke mu plně vyhovoval. V jeho přítomnosti si už nepřipadal jako idiot, ale jako někdo výjimečný. Ne že by jinak nebyl, ale v jeho společnosti o tom byl přímo přesvědčený. Nevěděl, čím to je, že se se Sasukem takhle sblížili, ale byl za to rád. Už ho nevnímal jako toho „arogantního, nafoukaného kluka z Uchiha klanu“.
,,Mám tě rád, Sasuke,“ zašeptal a rukou ho objal kolem pasu. Sasuke se ani nehnul, ani neodpovídal. Naruta to trochu naštvalo, že mu neodpověděl, ale nechal to být. Pocítil skoro až nepříjemnou chuť Sakuře všechno povyprávět a přitom se dívat na její ohromený a nevěřícný obličej. Sasuke je můj, pomyslel si vítězoslavně a přitiskl se k němu co nejblíže to šlo.
,,Je mi takhle s tebou dobře,“ zamumlal Naruto s alkoholem v krvi a začal se o Sasukeho páteř otírat tváří jako kočka. Odpovědí mu opět bylo trapné ticho. Naruto se zamračil, mohl by přece alespoň dát vědět, že je na tom stejně. Odtáhl se od něj a sednul si.
,,Proč mi neodpovídáš? Řekni mi alespoň něco!“
……
,,Proč mlčíš? To jsem tě tak naštval? Já se tě neprosil o to, abys mě nesl, já bych šel i sám!“ Naruto zvyšoval hlas a začínal být zoufalý a naštvaný zároveň. Za to všechno může Sasuke! To kvůli němu se opil! Nebýt Sasukeho, nikdo by ho v dětství neodstrkoval! Všechno, co se mu v životě zlého stalo, za to všechno může Sasuke Uchiha!
Ale přesto…
,,Ale i přesto tě miluju,“ šeptl Naruto a po tváři mu ukápla slza.
Slyšel to? Vnímá ho? Nebo je z toho, co řekl, tak v šoku, že ze sebe nemůže vydat jediné slovo? V každém případě, žádné odezvy se nedočkal.
Určitě je na něj naštvaný. Jo, to bude tím. Musel se s ním tahat a teď ho za to nenávidí. Nenávidí ho za celou jeho existenci. Naruto je pro něj jen malý kluk, se kterým se nemá ani cenu zahazovat. Proto neodpovídá. Ignoruje ho, ať si říká, co chce. Nemá ho rád. A už vůbec ho nemiluje.
,,Odpusť mi to, všechno mi to odpusť. Ale prosím, bav se se mnou…“ zakňoural Naruto do tmy a otřásal se potlačovanými vzlyky.
……
Přestože Naruto prosil, odpověď nedostal. Jedinou odpovědí mu bylo ticho a…a…Sasukeho tiché, pravidelné oddychování. Naruto ztuhl a převalil se k Sasukemu. Opatrně ho políbil na odhalenou šíji a sledoval jeho reakce.
Nic.
,,Sasuke, spíš?“ zašeptal mu do ucha bázlivě a lehce s ním zatřásl.
Nic.
Naruto si znovu sedl a schoval si hlavu do dlaní. Usušil si slzy a ramena se mu začaly třást. Ne však vzlyky, jak to mohlo na první pohled vypadat, ale potlačovaným smíchem. Takže on celou tu dobu spal…Spal a Naruto si tu vyléval srdce jen tak, do tmy nebo maximálně do zdi před sebou. Rozčiloval se tu, že Sasuke neodpovídal, zoufal si, že je na něj naštvaný, a on ve skutečnosti dávno spal a neslyšel jediné slovo z toho proslovu…
,,Je to tak lepší,“ zašeptal Naruto jen tak pro sebe a lehl si zpátky, tentokrát už kousek od Sasukeho. Když si uvědomil, co všechno řekl a co se mu při tom honilo hlavou, musel se nahlas zasmát.
Sasuke se vedle něj neklidně zavrtěl a Naruto ihned ztichl. Jediné, co si teď přál bylo, aby se probudil. Nejraději by se propadl studem, a to ještě zcela nevystřízlivěl…
,,Dobrou noc, Sasuke.“ Otočil se k němu zády, zavřel oči a v mžiku usnul bezesným spánkem.
  Zatímco Naruto spokojeně pochrupoval a něco potichu mumlal ze spaní, Sasuke zíral z okna s očima otevřenýma dokořán. Přemýšlel o tom, co všechno od Naruta slyšel a nemohl kvůli tomu usnout. Nejprve si z něj chtěl udělat srandu, že spí a pak ho vylekat, ale když ho slyšel, celý zkoprněl a nemohl se pohnout. Pak raději dělal, že spí, nechtěl Narutovi udělat ostudu. Ale to, co říkal…Taková změna nálad…Samozřejmě věděl, že byl Naruto ještě pořád opilý, ale i tak, tohle by neříkal bezdůvodně…
Posunul se víc doprostřed postele tak, aby se s Narutem navzájem dotýkali zády. Nevěděl, kolik je hodin, ale byl unavenější než předtím a už se tím nehodlal zabývat. Přitáhl si deku k sobě blíž, zachumlal se do ní a snažil se usnout stejně jako předtím Naruto.
Už aby jsi vystřízlivěl, Naruto…Ráno všechno zapomeneš a já někdy určitě taky…Bude to tak mnohem lepší, pro nás pro oba. Tohle byl jen hloupý omyl…