Sázka

Sázka
,,Já vyhraju!“
,,Ty?! Pche! To já vyhraju, ty nemáš vedle mě sebemenší šanci!“
Zatímco se Naruto jen tak procházel po lese, nesly se k jeho uším dva dívčí, rozezlené hlasy. Poznal v nich Sakuru a Ino a nijak ho nepřekvapilo, že se hádají, ty dvě na sebe vřískaly už na porodním sále. Co ho však zaujalo, byl důvod jejich hádky. Odbočil tedy z cesty, s rukama v kapsách kalhot a ledabylým výrazem na tváři zamířil doleva a mezitím si něco pobrukoval. S ospale přivřenýma očima nápadně připomínal Shikamara.
,,To si piš, že jako první políbí mě!“
Naruto měl na ty dvě, schované za jedním z keřů na samém kraji lesa, perfektní výhled. Vrhaly po sobě nevraživé pohledy a obě byly rudé vzteky.
,,Ahoj ho-“ než však stačil svůj pozdrav dokončit, dvoje ruce po něm chňaply, zacpaly mu pusu a stáhly mezi sebe.
,,Co to kruci děláte?!“ vyjel na ně pohoršeně Naruto, když se posadil a upravil si košili. Podezřívavě si je měřil pohledem, zatímco Ino a Sakura teď byly nalepené k sobě a něco si zuřivě šeptaly.
,,Co všechno jsi slyšel?“ vyštěkla Ino po chvíli a Naruto jen nasucho polkl. V těchto chvílích si ji představoval jako ježibabu s bradavicí na nose, nemluvě o Sakuře, které kolem hlavy řádily blesky.
,,Eh? No, jen něco o tom, že vehraješ, pak něco o líbání…“ vypočítával a snažil se si na vše vzpomenout. Sakura zbledla, zatímco Ino se po tváři rozlil ďábelský úšklebek.
,,Alespoň to bude zajímavější,“ houkla Sakuřiným směrem, které se to i tak příliš nezamlouvalo. ,,Takže teď, můj drahý Naruto, když jsi nás slyšel, v tom jedeš taky.“
,,V čem zas, proboha?!“ zděsil se blonďák a litoval svého rozhodnutí vyjít si ven.
,,Tady s Velkým čelem jsem se vsadila, že mě políbí Sasuke jako první a tím dokáže, že miluje jedině mě,“ pohodila Ino hlavou a sebevědomě se usmála, zatímco Sakura za ní pěnila a nahlas protestovala. Nikdo si jí však nevšímal.
,,A co chcete po mě?“
,,Ale no tak, neříkej mi, že nevíš, o co jde. Jde o sázku, ty se jí budeš taky účastnit,“ usmála se na něj sladce a prstem jemně přejela po jeho tváři. Naruto lehce ucukl a na tvář se mu vloudilo zděšení.
,,To nemůžeš myslet vážně, Ino! Ty po mě chceš, abych donutil Sasukeho, aby mě…To ne, nikdy, k tomu mě nedokopeš!“ kroutil zběsile hlavou a pochyboval o jejím zdravém rozumu.
,,Ino, tohle opravdu není dobrý nápad…“ zkusila to Sakura, ne však s úmyslem pomoct Narutovi, nýbrž proto, aby si zvýšila šance na úspěch. A Ino to pohotově přehlédla.
,,Ale copak, že by Velké čelo vidělo v Narutovi hrozbu?“ zasmála se jízlivě a podle Sakuřiného ruměnce usoudila, že se trefila do černého. Přestala jí tedy věnovat pozornost a obrátila se zpátky k Narutovi, kterého pod jejím pohledem zamrazilo.
,,První to půjde zkusit tady Sakura. Stejně nemá šanci, tak ať to má, chudinka, rychle za sebou. Pak půjdu já, takže s největší pravděpodobností to ani nebudeš muset zkoušet, Naruto-kun.“ Naruto už-už otevíral pusu, ale Ino ho nenechala a mluvila dál. ,,Taky myslím, že nemáš moc navybranou. Jako cenu pro vítěze sázky jsme vybraly tvou žabí peněženku,“ řekla a z naduté kapsy vytáhla Narutovu milovanou peněženku, která, kdyby mohla, tak by zoufale kvákala o pomoc.
,,Moje žabička! Vrať mi ji! Kdes k ní přišla?“ Narutovi vhrkly slzy do očí a byl schopný se dívce plazit u nohou, jen aby mu ji vrátila, ta však vrtěla hlavou.
,,Umění shinobi. Nevrátím, moc se mi líbí a navíc bychom neměli cenu. Takže dělej, co umíš, pokud ji chceš dostat zpátky. Když tě Sasuke políbí, je tvoje.“ Naruto dal Ině za pravdu- opravdu nemá navybranou. Rozhodně se nehodlal své peněženky vzdát. Slíbil si, že ji získá zpět a to i za cenu toho, že bude muset Sasukeho nějak přimět k polibku.
,,No co, tak použiju Oiroke no Jutsu a peněženka bude moje, ani nemrknete.“
,,Na to bych příliš nespoléhala…“
,,Proč ne? Co máš zase za problém?“
,,Žádné ninjutsu ani genjutsu, natož pak taijutsu se používat nesmí, nebylo by to fér. To bych pak mohla provést své jutsu výměny mysli a měla bych to v kapse už teď. Jenže já něco takového samozřejmě zapotřebí nemám.“ Naruto začínal rudnout vzteky. Nejenže ho zatáhla do nějaké pitomé sázky, ale dokonce mu vzala žábu a navíc nemůže ani použít jutsu, aby ji dostal zpátky! To už na něj bylo příliš. Když se už-už chystal po Ino skočit, vzít si svou peněženku zpátky násilím a tím se z toho všeho vyvlíknout, dívka mu zacpala pusu a sklonila hlavu svou i Narutovu. Sakura je v mžiku napodobila.
,,Tak běž, ty Velké čelo,“ pobídla ji Ino šeptem a prstem ukázala na lavičku, zády k nim otočenou, nedaleko nich, kam se právě posadil Sasuke. Naruto by přísahal, že v očích obou dívek zahlédl srdíčka. Nerad si to připouštěl, ale docela Uchihovi záviděl.
,Není to fér,´ říkal si nabručeně v duchu, ,na něj letí všechny holky ve vesnici a on si ani jedné nevšímá. Tohle je plýtvání!´ Mezitím Sakura vyšla zpoza keře a zamířila si to k Sasukemu, ve tváři výraz odhodlání projednou Ino porazit.
,,Teď se dívej, jak slečinka Růžovka pohoří,“ chichotala se Ino potichu a spolu s Narutem napjatě sledovali dění. Sice na ně viděli, ale neslyšeli nic.
Sakura si k Sasukemu sedla, odhodlání bylo fuč a místo toho postupně rudla. Sasuke se k ní ani neotočil a dál pozoroval mraky, líně se převalující po blankytně modré obloze.
,,Ehm…Sasuke? Nechtěl bys…totiž…“
,,Ne, nechtěl, nemám čas,“ odbyl ji Sasuke, aniž by ji nechal domluvit a bylo mu úplně jedno, že jeho „nemám čas“ je v rozporu s tím, že právě nedělal nic. Sakura vypadala, že se každou chvíli rozpláče, zvedla se a odešla opačným směrem. Zanedlouho se objevila za Narutem a Ino a uraženě si sedla na zem, tváře trucovitě nafouknuté.
,,Já ti to říkala, Sasuke by nestál o to tvé velké čelo. Tak, Naruto, teď je tvoje šance,“ ušklíbla se Ino a vytáhla zmateného Naruta na nohy.
,,C-cože? Jak já? Druhá jsi přece měla být ty!“ protestoval Naruto ve vší tichosti, ale Ino ho už strkala pryč.
,,Změna plánu, abys neutekl,“ mrkla na něj a prostrčila ho křovím tak nečekaně, že Narutovi chvíli trvalo, než nabyl ztracené rovnováhy. Naruto se rozzuřeně otočil a chtěl jít zpátky, ale jakmile stanul tváří v tvář zamračené Ino, přihlouple se usmál a nejistě jí ukázal zdvižený palec.
,,Jde to s ním jako po másle, stačí jeden zlý pohled a má v kalhotách,“ řekla si pro sebe spokojeně a s úsměvem sledovala, jak se Naruto pomalu šourá směrem k Sasukemu.
,,Proč ho tam vůbec posíláš? Neříkala jsi, že jako druhá půjdeš ty?“ podivila se Sakura, kterou už trucování celkem přešlo a teď seděla vedle Ino a společně se zatajeným dechem pozorovaly Naruta, který připomínal zpomalený film.
,,Pamatuješ, jak se spolu bavili Tenten a Lee? Lee Tenten přesvědčoval, že je Sasuke na kluky, protože si žádné holky nevšímá,“ připomněla jí Ino a Sakuře se rozšířily zorničky poznáním. ,,Tehdy mi zasadil brouka do hlavy- co když má nakonec pravdu?“
,,Takže proto ta sázka? Jak jsi ale mohla vědět-“
,,Jenom shoda náhod. Ale tu žábu jsem vzala úmyslně, jak jinak bych ho k něčemu takovému přinutila?“
,,Jsi pěkně zákeřná…“ Sakuru až zamrazilo, čeho všeho je Ino schopná, když chce zjistit pravdu.
,,Tak teď buď zticha a dívej se, co je pravdy na Leeově teorii,“ zavrčela Ino, aby ji utišila a skrz větvičky upřeně koukala na Uzumakiho záda.

Takhle hrozně se Naruto ještě nikdy necítil. Jakoby měl složit velký test, který rozhodne o jeho budoucnosti a on se na něj nepřipravil. Vlastně ani nebyl daleko od pravdy.
Konečně došel k lavičce, kde seděl Sasuke Uchiha. Sedl si kousek od něj a odkašlal si, aby dal svou přítomnost najevo. Sasuke, s hlavou opřenou a opěradlo lavičky, otevřel jedno oko a spočinul jím na chlapci vedle sebe.
,,Poslala tě Sakura? Jestli jo, tak můžeš klidně zase odejít,“ pronesl s nezájmem a opět oko zavřel. Naruto na něm chvíli doslova visel očima, než se zase vzpamatoval a zčervenal. Nejraději by se sebral a doopravdy odešel, ale pak si představil, jak Ino špendlíkem propichuje bříško jeho žáby, a to mu do žil vlilo novou odvahu a odhodlání. Rozhodně se nenechá jen tak odbýt!
,,Sasuke, o něco tě musím poprosit,“ povzdychl si a otočil se k němu. Sasuke líně narovnal hlavu a pohlédl mu do očí.
,,Musíš?“ opakoval s lehce zdviženým obočím.
,,Přesně tak, nemám totiž navybranou,“ přikývl Naruto, pevně rozhodnutý, že mu raději řekne pravdu, než aby chodil kolem horké kaše a sám se pak v tom zamotal. ,,Sakura a Ino se vsadily o mou žabí peněženku, kterou z nich políbíš jako první. Já je omylem zaslechl a ony mě do toho zatáhly taky. Neměl jsem navybranou, ta peněženka je moje a já ji chci zpátky, jenže to bych musel vyhrát sázku.“
,,A abys mohl vyhrát sázku, musím tě políbit,“ odtušil Sasuke chladně a zamyslel se. Naruto opatrně přikývl a čekal. Tváře měl celé zarudlé a ještě pořád nemohl uvěřit tomu, jak se do téhle šlamastyky vlastně dostal. A to si chtěl jít jen provětrat hlavu.
,,Takže jen sázka? To znamená, že ty dvě jsou někde poblíž?“ Naruto opět přikývl a už kvůli své žabičce doufal, že se mu Sasuke nevysměje a nepošle ho pryč.

,,Co to tam dělají? O čem si povídají?“ Sakura se mračila stále víc a víc. Když to zkoušela ona, touhle dobou už byla dávno zpátky.
,,A já si myslela, že kousek toho mozku ještě máš. Naruto mu říká o té sázce, samozřejmě.“ Protočila Ino oči v sloup a nevrlým zasyčením zarazila další Sakuřiny otázky.
***
,,Dobře, udělám to.“ Naruto zalapal po dechu, jak ho Sasukeho ledový klid překvapil. Řekl to, jakoby se jednalo o partičku pokeru, jakoby se ani nechumelilo.
,,F-fakt? Je to opravdu jen ta sázka, na té peněžence mi doopravdy záleží,“ koktal Naruto a ujišťoval se pro případ, že by se přeslechl. To už se ale Sasuke nakláněl nad něj a uvěznil tak Naruta svým tělem.
,,Jak jsem řekl, udělám to,“ řekl tak potichu, aby to světlovlasý chlapec jen stěží zachytil, a v dalším okamžiku se rty tiskl na ty jeho, stejně tak blízko byla i jejich těla. Naruto ztuhl a nevěděl, co si má myslet. Nejraději by utekl pryč a aby tomu zabránil, neustále a bez přestávky myslel na svou ubohou peněženku v Ininých spárech. Ne že by mu to bylo tolik nepříjemné, jen nevěděl, co si o tom všem myslet. Proč tohle Sasuke vůbec dělá? Odteď upřímně nenáviděl procházky, a Ino jakbysmet.
Z přejímání jej vytrhl až Sasukeho příliš hyperaktivní jazyk v jeho puse. Přísahal by na své jméno, že zaslechl Sakuřino vypísknutí, které bylo vzápětí utlumeno. Ani v nejmenším nepochyboval, že to byla právě Ino, kdo Sakuru umlčel.
,,Tak…Díky,“ hlesl, když se mu podařilo od sebe Sasukeho trochu odtáhnout. Oba měli zrychlený dech, ale Sasuke nevypadal, že už skončil.
,,Teď mi prokaž službu ty. Dělej přesně to, co ti řeknu, bez výjimky,“ řekl s úšklebkem a rukou mu zajel pod triko. Naruto včas v sobě zadusil výkřik překvapení a zůstal strnule sedět na místě.
,,Obejmi mě a spolupracuj, aby to vypadalo věrohodně.“ Sasuke sotva hýbal rty, nechtěl, aby to děvčata za keřem poznala. Naruto nasucho polkl, téměř neznatelně přikývl a nechal Sasukeho ruku, ať mu dál putuje pod trikem a přejíždí po hrudi i břiše. Věděl, že mu to dluží. Už dnes podruhé neměl navybranou.
Sasuke dál na nic nečekal, přesunul se nad Naruta, obkročmo si na něj sedl a vrhl se na jeho rty. Využij jeho chvilkové nepozornosti a vnikl mu jazykem do pusy, kde pobízel ten Narutův, ke spolupráci, což se taky stalo. Naruto, který právě prožíval svůj životní šok, objal Sasukeho kolem pasu a spolupracoval, jak mu Uchiha řekl. Ani nepřemýšlel nad tím, proč tohle všechno Sasuke dělá, jaký by k tomu mohl mít důvod.
Po nedlouhé chvíli se Sasuke od Narutových, lehce opuchlých rtů odtrhl, tím to ovšem ještě neskončilo. Naruto čekal, že z něj sleze a on si bude konečně moct jít pro svou žabičku, ale byl to přece Uchiha, vždy nenasytný a ani trochu skromný. Aniž by Naruta předem jakkoli varoval, přitiskl se k němu ještě těsněji a jazykem začal přejíždět po citlivé šíji. Naruto to nestihl zarazit a z úst se mu vydral nechtěný sten. Ihned si zacpal pusu a dál se nechal Sasukem hýčkat. Nevadilo mu to, dokonce to bylo i příjemné, ostatně to už dal najevo a navíc dost nahlas, ale už chtěl, aby byl konec. Měl neblahý pocit, že Sakuru klepla pepka a Ino ji teď křísí. Nebo ji naopak co nejhlouběji zakopává do země.
Když už Sasuke usoudil, že to věrohodně opravdu vypadalo, odtáhl se od Naruta, olízl si rty a sedl si zpátky vedle něj. Se zájmem pozoroval doposud ztuhlého Naruta, který pomalu zápasil o dech.
,,T-to stačilo přece jen jednou…“ hlesl po chvíli blonďáček a očima skenoval své boty.
,,Ano já, vím, ale ta druhá část byla pro mě. Tobě jsem pomohl získat zpátky tu hloupou peněženku a ty jsi mi pomohl zbavit se Sakury a dalších pijavic,“ vysvětlil Sasuke s úšklebkem a bylo na něm vidět, že má konečně klid v duši.
,,C-cože? Jak to myslíš?“ užasl Naruto a odhodlal se mu podívat do očí.
,,Myslíš, že po tomhle mě bude Sakura ještě někdy otravovat? Já rozhodně ne.“ Znovu se k němu naklonil, ale dal si záležet, aby se jejich rty jen letmo dotýkaly.
,,To jen na efekt,“ mrkl na něj svůdně, na okamžik spojil své rty s těmi Narutovými, hned nato vstal a se spokojeným úsměvem odcházel pryč, zanechávajíc za sebou na lavičce ohromeného Naruta. Jemu se podařilo peněženku získat zpátky a Sasuke se konečně mohl jednou v klidu vyspat bez Sakuřiných ranních telefonátů.