Škola lásky

Škola lásky
,,Tak jo, Naruto, vybal to. Přišel jsem hned, jak jsi mi zavolal. Co se děje? Připadal jsi mi docela dost vyděšený.“
Naruto seděl na pohovce ve svém bytě v obývacím pokoji u stěny, v rukou žmoulal lem svého černého trika s bílou spirálou na hrudi a upřeně zíral do šálku s čajem, který pohodlně stál uprostřed malého stolku před ním a stoupala z něj pára.
,,Vyděšený? To je poměrně slabé slovo, řekl bych. Mám hrozný, strašný, katastrofální problém,“ zamručel Naruto a Sasuke, který ještě pořád stál u dveří, v něm rozpoznal stejné zoufalství, jako když s ním před chvílí telefonoval.
,,Tak co se děje? Proč jsi mi zavolal v deset večer?“ šel si sednout vedle něj a v duchu přemítal, co asi mohlo Naruta rozrušit tak, že o tom chce mluvit právě s ním.
Naruto stále zarytě mlčel a vyhýbal se jakémukoli očnímu kontaktu se svým hostem. No jo, hostem!
,,Jdu ti udělat čaj,“ navrhl taktně a už se zvedal z pohovky, ale Sasuke ho hbitě polapil za zápěstí a stáhl zpět těsně vedle sebe. Než se zmatený Naruto stačil z toho šoku vzpamatovat, seděl u Sasukeho, který se nohou dotýkal těch jeho a objímalo ho kolem ramen. Ač to Naruto potlačoval, jak chtěl, na tváře mu naskákaly dva červené fleky, a tak alespoň sklopil hlavu, aby to na něm nebylo znát. Jeho srdce dělalo kotrmelce, až se světlovlasý chlapec bál, že Sasuke v tom tichu zaslechne jeho srdeční gymnastické kousky. Co se to s ním proboha děje?! Vždyť je to jen Sasuke!
,,Čaj nechci, děkuji. Mnohem raději si vyslechnu ten tvůj problém. Tak trochu doufám, že je to něco opravdu strašného, když jsi mě vytáhl z bytu v tuhle hodinu,“ zavtipkoval Sasuke a Naruto se vděčně pousmál. Snažil se zapomenout na Sasukeho ruku ležérně položenou na jeho pravém rameni (Je to kamarád…Je to jen kamarád, tak kvůli tomu tak nevyšiluj, proboha!) a konečně se odhodlal znovu promluvit.
,,Pro tebe to nejspíš bude kravina,“ začal a rozpačitě se zavrtěl, čímž se otřel o Sasukeho kalhoty (Uklidni se, ty idiote! Je to jen Sasuke, copak ho nepoznáváš?!), ale byl přerušen uprostřed věty.
,,Naruto, všechno, co s tebou souvisí, jsou kraviny,“ promluvil Sasuke naoko vážně, ale Naruto si s potěšením povšimnul, že mu lehce cukají koutky úst. Pomyslel si, že takhle nablízku mu snad ještě nikdy nebyl, a tak věnoval chvilku pozornosti jeho rtům. Plné, smyslné a vždy jakoby připravené někoho políbit…
,,Tak řekneš mi konečně, co se stalo?“ Trvalo chvíli, než si Naruto uvědomil, proč se ty úžasné rty tak dynamicky pohybují.
,,Jo! Jo, jasně, proto jsem tě poprosil, abys sem přišel,“ zasmál se Naruto nuceně a pak, k Sasukeho úlevě, doopravdy spustil.
,,Tak jo, řeknu ti úplně všechno, protože ti věřím jakožto svému nejlepšímu příteli a doufám, že se vyvaruješ výbuchům smíchu nebo případných nemístných poznámek.“ Už po první větě Sasuke třeštil oči a potlačoval chuť s Narutem pořádně zatřást. Soudě podle Narutova nového, inteligentnějšího slovníku si celé tohle divadélko předem řádně připravil. Chvíli byl dokonce ochoten si myslet, že Naruto má popsané dlaně taháky. Nechal ho ale mluvit dál.
,,Takže…Včera mě Hinata pozvala na rande.“
,,C-cože? Hinata? A pozvala na rande? Kdy? Kam?“ Teprve po vyřčení těchto otázek si Sasuke začal uvědomovat, jak divně to zní. Jakoby na Hinatu žárlil nebo co…Dokonce i Naruto si všiml Sasukeho zděšení, a zatímco ho po očku sledoval, pokračoval ve vysvětlování.
,,Na ramen, samozřejmě. No, mě to tak nějak dost zaskočilo, takže jsem souhlasil. Mám ji vyzvednout zítra večer.“
,,Aha…A v čem je ten problém?“ zajímal se Sasuke a zoufale se snažil před Narutem skrýt cukání, které právě posedlo jeho obočí. Ty dva si spolu nedovedl představit- vždyť Hinata je tichá a plachá, zatímco Naruto už zřejmě dávno zapomněl, jak zavřít alespoň na půlhodinu pusu. Vlastně, když se nad tím zamyslel hlouběji, si nedokázal Naruta představit s jakoukoli dívkou. To už spíš…
,,V čem je problém? Tobě to doopravdy ještě nedošlo? Já…Já se s nikým ještě ani nelíbal!“ vyhrkl Naruto a vzápětí zrudl jako rajče. Sasuke ztuhl a měl pocit, jakoby mu do obličeje chrstl kbelík ledové vody. Cítil se divně- napůl v sobě pocítil výbuch žárlivosti (O líbání předtím nic neříkal, sakra!) a napůl mu poskočilo srdce…Proč vlastně? Nadějí? Jo, to mu sice připadalo nejpravděpodobnější, ale taky naprosto nesmyslné.
,,Aha…Myslím, že ti ještě pořád nerozumím,“ řekl zamyšleně a bleskově uvažoval o tom, co po něm Naruto může doopravdy chtít. Chtěl to slyšet přímo od něj.
,,Já…No…Můžu po tobě chtít jednu malou laskavost?“ zeptal se Naruto potichu, celým tělem se k němu natočil a pohlédl do jeho tmavých, upřímně překvapených očí. Sasuke už tak trochu tušil, o co ho chce Naruto požádat, ale stále si hrál na zmateného. Zničehonic si připadal hrozně netrpělivý a byl rád, že se s tím Naruto svěřil právě jemu.
,,Jasně, Naruto. Pro tebe cokoliv. Tak co po mě chceš?“ zeptal se a laškovně na Naruta mrkl, což chlapci na sebevědomí moc nepřidalo. Vstal z pohovky a začal kolem dokola obcházet stůl.
,,Asi se ti to moc nebude líbit a já to chápu, ale jsi můj kamarád a já ti důvěřuju, fakt že jo. Chtěl bych po tobě…Naučil bys mě to? Nikoho jiného požádat nemůžu. Je mi úplně jedno, jak mě to naučíš, ale moc tě o to prosím.“
Sasukeho polilo horko a měl neblahý pocit, že se červená. Čekal to, ale i přesto byl zaskočený, že ho Naruto požádal o něco takového. Pocítil vzrušení a bál se, aby to Naruto nepoznal kvůli očím, ve kterých se zablýsklo. Naruto byl ale plně zaměstnán propalování díry do koberce pouhým pohledem a připravováním se na nejhorší, než aby něčemu takovému věnoval pozornost.
,,Ty-ty po mě chceš, abych tě naučil líbat? Jak to mám proboha udělat? Nemám o moc větší zkušenosti než ty,“ bránil se Sasuke, ale v duchu si přál, aby Naruto trval na svém. Jen nechtěl, aby to vypadalo, že se do toho nějak hrne, i když by to nejraději udělal přesně tak. A Naruto mu jeho přání splnil. Komicky před něj padl na kolena se sepjatýma rukama jako při modlitbě a štěněčím pohledem, po kterém by roztály všechny ledovce.
,,No tak, Sasuke, prosím! Udělám všechno, abych ti to pak vynahradil, slibuju! Přece bys mě v tom nenechal? Svého nejlepšího přítele?“ škemral Naruto, až mu do očí vhrkly slzy zoufalství. A tehdy si Sasuke pomyslel, že by konečně mohl polevit.
,,No tak dobře, jak myslíš. Přesvědčil jsi mě. Ale, víš, Naruto, znám jen jeden zaručený způsob, jak se to…naučit. Měl by sis to s někým napřed jen vyzkoušet. S někým, komu věříš a koho znáš,“ navrhl a doufal, že to nezní až moc troufale. Naruto přidal na tempu a zamyslel se. Sasukeho zněla logicky. Měl by si to vyzkoušet. Jenže…Kdo by byl ochoten s ním zkusit tohle?
,,Na Sakuru a ostatní holky můžu předem zapomenout. Nenávidí mě a jen sotva bych vyvázl se zdravou kůží, kdybych se o něco pokusil, Pak ale…už zbýváš jen ty…“ Naruto se zarazil uprostřed věty a oči se mu rozšířily dokořán poznáním.
,,Už chápu, kam tím míříš. Opravdu to chceš zkusit, Naruto?“ vyptával se Sasuke a se zájmem si ho prohlížel. Naruto byl doslova přibitý k podlaze a ošíval se pod jeho pohledem. Nebyl mu nepříjemný ani dotěrný, spíš na něj nebyl zvyklý.
,,Pokud se to naučím…“ pokrčil jen tak ledabyle rameny, ale jeho srdce zdolávalo všechny dosavadní rekordy.
,,Pokud se to budeš chtít naučit, naučíš se to,“ odvětil Sasuke a vstal. Teď už nebylo třeba brát si servítky. Popadl ho za zápěstí a táhl zpět k pohovce, kde ho přirazil k opěradlu.
,,P-počkej chvíli, ještě nejsem připravený!“ zaprotestoval Naruto chabě, ale hnout se nemohl, Sasuke ho doslova přišpendlil do rohu pohovky. Sasuke ignoroval jeho námitky a obličejem se přiblížil k tomu jeho.
,,Na to nebudeš dostatečně připravený nikdy. Musíš si na tyhle nečekané situace zvykat, Naruto,“ zašeptal a díval se, jak se Naruto červená. Vypadá mnohem roztomileji, než když se se mnou kdysi hádal, pomyslel si, zavřel oči a jemně Naruta políbil.
Narutovy modré oči se zeširoka otevřely a zíraly na Sasukeho pásku na čele, kterou ještě nikdy neviděl z takové blízkosti. Sasuke měl pravdu- na tohle by se nikdy nedokázal předem připravit. Nevěděl ale, co má dělat, a tak tam jen tak seděl a ani se nehnul, jakoby se bál, že Sasukeho vyleká a on toho nechá. Což opravdu nechtěl. Po chvilce, která Narutovi připadala jako nekonečná, se od něj Sasuke přece jen kousek odtáhl a pohlédl mu do očí bez sebemenší známky rozpaků, na rozdíl tedy od Naruta.
,,Naruto, nesmíš to všechno nechat jen na mě,“ nabádal ho s ledovým klidem a něžným úsměvem, který u něj Naruto nepoznával. ,,Musíš se taky zapojit a zkoušet za každou cenu převzít iniciativu, jinak tohle nebude mít žádný smysl. Takhle se nic nenaučíš.“ Ani nenechal Naruta domluvit a už se k němu opět sklonil, tentokrát ho ale jednou rukou držel za bradu a druhou vískal ve vlasech. Narutovi hodnou chvíli trvalo, než se vzpamatoval, ale pak ho objal kolem pasu a váhavě začal odpovídat. Sasuke se od něj odtrhl, aby se na něj mohl povzbudivě usmát, hned ale pokračoval ve školení. Vždyť jsou teprve na začátku učiva…
Asi po patnácti minutách se jejich jemné a pomalé polibky začaly díky Sasukemu měnit. Když už si byl jistý, že Naruto ochotně spolupracuje, začal na jeho rty tlačit jazykem, jak se snažil dostat dovnitř. To už Sasuke na Narutovi napůl seděl a Naruto napůl ležel. Sasuke jasně cítil, jak Naruto ztuhl, ale nepolevil ve snažení a přitlačil ještě více. Po nedlouhé chvíli se mu to podařilo a mohla začít druhá lekce. Teď už si Naruto absolutně nevěděl rady, a tak nechal Sasukeho, ať mu to předvede. Ten se toho s radostí ujal a jazykem lenivě zkoumal Narutova ústa.
,,Sasuke…“ vzdychl mu Naruto do úst a připojil se k němu. Jak mu Sasuke poradil, bojoval o nadvládu, ale Sasuke byl v tomto směru přece jen ten zkušenější a Naruto cítil, jak se Sasuke dostává nad něj. Cítil se jako ještě nikdy předtím a úplně zapomněl, že je to právě Sasuke, kdo v něm tyto vzrušující pocity vyvolává.
,,Naučím tě toho i mnohem víc, Naruto, pokud budeš chtít,“ zašeptal Sasuke a své napuchlé, červené rty přesunul k napůl odhalené šíji chlapce pod sebou. Obkročmo na něj nasedl a stále bez přestávky ochutnával Narutovu kůži, zatímco mu Naruto slastně vrněl do ucha.
Teprve až Sasukeho hřejivá dlaň pod svým trikem ho probudila z omámení. Prudce sebou trhl a Sasuke od sebe odtáhl. Sasuke, přestože nic nechápal, z něj slezl a zhluboka dýchal.
,Nejspíš bych měl zpomalit, je to na něj moc rychlé. Jak je rozkošný…´, pomyslel si a musel odolat pokušení vrhnout se na Naruta a strhnout z něj všechno oblečení. Byl už vzrušený a Naruto taky, poznal to z toho zastřeného výrazu jakoby byl v tranzu, ale vypadalo to, že svou touhu neuspokojí, alespoň ne dnes a tady. Ale rozhodně to bude s Narutem, tím si byl jistý. Věděl, že se mu Naruto poddá, jen stačí navodit tu správnou atmosféru, a pak…
,,Promiň,“ hlesl zničehonic Naruto s rudou tváří a mlel prsty stejně, jako to dělávala Hinata. Sasuke jen zavrtěl hlavou a objal ho kolem ramen v utěšujícím gestu.
,,Ty se nemáš proč omlouvat, to já se nemohl ovládnout. Ale myslím, že líbat už umíš, navíc skvěle,“ pochválil ho Sasuke a lehce ho políbil do vlasů. Naruto se vděčně uchechtl.
,,Měl jsem skvělého učitele. Až budu v nějaké podobné situaci…Mohl bych tě znovu požádat o doučování?“
,,Kdykoli budeš mít chuť. Já s tebou chtěl dnes probrat všechny lekce najednou. Zatím jsme byli v půlce třetí.“
,,A…kolik je těch lekcí dohromady?“ zeptal se Naruto nesměle a sledoval, jak se Sasukeho rty vlní do potutelného úšklebku.
,,Já ještě nevím…Možná čtyři nebo pět…“
,,Tak to mám ještě co dohánět, že?“
,,Však my máme čas, Naruto. Máme spoustu času, víc, než by sis dokázal představit,“ řekl Sasuke tajemně a vstal. ,,Pro dnešek jsi toho ale zvládl dost a já už bych měl jít domů. Vždyť je skoro jedenáct!“
,,Nehraj, že ti na tom nějak záleží,“ utrousil Naruto posměšně, ale přesto šťastně a šel Sasukeho doprovodit ke dveřím. Šli spolu vedle sebe, ruku v ruce a s úsměvy na tvářích. Ještě než Naruto stačil sáhnout po klice domovních dveří sídlících v chodbě, Sasuke ho přitlačil ke stěně a naklonil se blízko k němu.
,,Opravdu chceš jít zítra na to rande s Hinatou?“ zeptal se potichu a jazykem se lehce dotknul jeho ušního lalůčku. Naruto se roztřásl a slastně přivřel oči, ale ještě pořád byl při smyslech.
,,Moc se mi tam nechce, ale bylo by neslušné nepřijít,“ namítl a zalapal po dechu, když ho Sasuke jemně kousl. Pevně ho objal a vychutnával si jejich vzájemnou blízkost.
,,Prosím, nechoď…“ zavzdychal Sasuke nanejvýš prosebným tónem a přesouval se níž až ke klíčním kostem.
,,S-Sasuke, nepřemlouvej mě…“ prosil Naruto, ale věděl, že Sasuke nepřestane, dokud od něj neuslyší, co chce. Sám to ovšem chtěl protahovat a našel si zalíbení v Sasukeho provokování.
,,Naruto…Ty patříš jen mě, na to nezapomeň. Já tě nikomu nedám,“ zavrčel Sasuke a rukou vyhledal Narutův vzrušený klín, který následně pohladil. ,,Budeš tedy zítra se mnou?“ zeptal se s nevinným pohledem a nepřestával s masírováním Narutova rozkroku. ,,Tohle je jen malý zlomek toho, co bys mohl se mnou prožít zítra místo nudného rande s tou holkou.“
,,D-dobře, jak chceš…Budu-budu tu s tebou…“ zasténal Naruto pod nečekaným přívalem rozkoše a cítil, jak se mu podlamují kolena. Sasuke se sám pro sebe vítězoslavně usmál a trochu se od něj odtáhl. Se spokojeností sledoval, jak se Naruto, celý zrudlý a zadýchaný, pomalu sesouvá k zemi podél stěny.
,,Zítra přijdu zase, tentokrát už ale v sedm. Budeme probírat lekce, které si sám určíš, ano?“ rozloučil se s ním a přešel ke dveřím.
,,Počkej!“ vyhrkl Naruto a upíral na Sasukeho nanejvýš žádostivý pohled. ,,Já…Miluju tě, Sasuke.“
Černovlasý chlapec sebou nepřirozeně trhl a otočil se zpět, kde pohlédl do zářivě modrých očí svého přítele. Když už se Naruto začínal bát, že snad řekl něco špatně, Sasukemu se po tváři rozlil šťastný úsměv. Přešel zpátky k němu, pevně ho objal a políbil na čelo.
,,Já tebe taky, Naruto. Miloval jsem tě už dřív, jen jsem si to zřejmě neuvědomil,“ šeptal něžným hlasem a chvíli ho kolébal ve své náruči, jakoby ho už nikdy neměl opustit. Pak se od něj ale přece jen odloučil, věnoval Narutovi jeden letmý polibek na tvář a zmizel za dveřmi jako stín.
***
Když Naruto o půlhodinu později ležel v posteli, přikrytý až po bradu, musel se usmívat. Takhle dobře se necítil už…věky. Štěstí a láska jím prostupovala jako životodárný lék a nenechala jediné místečko neposkvrněné. Sasuke Uchiha…Tohle jméno v něm nevzbuzovalo touhu po jeho pokoření ani závist. Ne, ta doba je pryč a on je teď zamilovaný, zamilovaný do Sasukeho Uchihy. Při vzpomínce na jejich dětství se musel nahlas zasmát, odmítal věřit tomu, že onen kluk, co po Sasukem po očku vrhal závistivé a vražedné pohledy, byl doopravdy on. A přitom to nebylo zase tak dávno, jak to vypadá.
Než Naruto usnul, myslel na Sasukeho a chuť jeho rtů. Myslel na Sasukeho dotyky a ruce, které mu bloudily pod tričkem. A především myslel na to, co se zřejmě má dít příštího dne. Na ubohou Hinatu, která ještě pořád doufá v Narutovu lásku, a rande s ní si nevzpomněl ani jednou…