Stmívání
Modrý záblesk v očích bylo to jediné co bylo vidět. Byla temná noc, která ukazovala, že je něco špatně, že se děje něco, co se dít nemá. Proč se to stalo takhle? Proč nedodržel slib? A proč byl ten, koho chtěl přivést zpět takový? Proč to nemohlo jít jinak?
„Neutečeš mi,“ ozval se za Narutem hluboký hlas, který Naruta bodal až na dno duše.
Rychle se otočil a ve tmě, která panovala se zahleděl do uhlově černých očí. Které tak obdivoval a které tak miloval…
„Proč?“ zašeptal tiše Naruto, než ucítil ránu do zátylku. Pak už necítil nic. Obklopila ho jen samota a temnota, které mu byli blízké od odchodu jistého člověka.
„Probuď se,“ řekl posměšný hlas, který Naruta pomalu probouzel. Naruto se pomalu rozhlížel kolem sebe. Když spatřil to, kde ležel, nevěřícně zasípal a začal se strachy třást. Užasle si prohlížel obrovskou mísnost, které dominovala velká postel, na které zrovna ležel.
„Naruto, víš, já musel jsem to udělat, je mi to líto, ale dozvěděl jsem se něco, co by si ty radši utajil,“ začal Sasuke mluvit a sedl si vedle něho na postel.
Naruto začal tušit co to je a přiznal si, že Sasuke má pravdu, opravdu by byl rád, kdyby se to nedozvěděl.
„Jak jsi mohl?“ zašeptal SAsuke,“ Naruto si s úlekem uvědomil, že se běhěm chvíli nad něj naklonil a teď ho až mrazivě něžně hladil po tváři.
„Musel jsem…“ odpověděl Naruto.
„Ale proč?“ zeptal se nechápavě Sasuke.
„Protože ty jsi u mě nebyl…“ dořekl smutně Naruto a na okamžik zavřel oči.
Jemný polibek, které mu přistál na rtech v něm vzbudil spoustu pocitů, které se snažil celou dobu skývat. Tušil, že teď už nemusí. Naposledy…
Naruto se oddával pocitům, které byly tak okouzlující a doufal, že to nikdy neskončí…
***
Naruto s eprobudil uprostřed noci, když ucítil, že vedle něj není ten, kdo by tam měl být. Cítil, že se děje něco špatného. Ale poznal to až tehdy, když ucítil, jak mu z hrdla začíná stékat horká krev, která mu pomalu odnášela i život. Věděl, že to přijde a ani se tomu nedivil.
„Promiň Naruto, ale já nikdy nedovolím, aby si patřil mému bratrovi. Není to láska, to co k tobě cítím, není to ani přátelství. Je to prostě jen nenávist. Nemůžu žít s pocitem, že můj bratr získá všechno, co chce,“ slyšel Naruto poslední Sasukeho slova.
„Já ale vždycky miloval jen tebe…“ zašeptal smutně Naruto.
Pak už byla zase jen ta známá tma, která ho alespoň nikdy nezradila.
Sasuke se šokovaně díval na chladnoucí tělo již mrtvého anděla. Nemohl uvěřit tomu co udělal. Tušil to, vždyť mu to Naruto i říkal před tím, než se spolu milovali. Proč to jenom udělal, proč zabil to jediné, co ho nikdy nedokázalo opustit. Proč dovolil, aby temnota zahalila jeho srdce úplně? Proč dovolil, aby jeho ústa lhala? Proč mu neřekl pravdu?
Proč mu sakra neřekl, že ho miluje?!
„Narutóóó!“ ozval se zoufalý hlas. Bylo to poslední slovo, které tento člověk řekl. Pak už si ho vzala sama smrt…