Štíhle, bledé prsty lehce uchopí lžičku a zamíchají už tak přeslazenou kávu.

Jen lehce dvěmi prsty.

Nač zaměstnávat ostatní?

Černé oči  zahlíží na obrazovku monitoru..

Temné kruhy…

Bledá kůže..

Ale přesto nevypadá unavený či zničený životem..Nebo je to naopak?

„Tohle že má být génius?“

Postava sedící v obrané pozici..Komunikuje přes počítač..udává příkazy.

Vše s jediným cílem..nedosažitelným cílem..

Chytit Kiru je přeci nemožné…Kira je bůh. Tak proč? Proč po něm pátrat?

Ale v těch tmavých očí je vidět že si to nemyslí že jen tiše vyčkává..

Stejně jako se starou šachovnicí..

Tiše vyčkávat na protivníkův tah a mezitím vymýšlet budoucí protiútok.

„Ale tohle nejsou šachy…“

V televizi vedle se komentátor zmiňuje o dalším mrtvém. Říká špatné věci ale je na něm vidět že mu to jinak nevadí..

Ach..byla vyslána první figurka..

Ale on se nebojí vyhraje odhalí Kiru. Ano, ano jeho oči to jasně tvrdí.

Vedle něj sedí mladší mladík..jsou připoutání řetězem ale nevypadá že by jim to nějak vadilo.

„Ale , ale že by si neporazitelný L našel objekt svého zájmu..?“

Znovu pohleďme na mladšího chlapce.

Je podezřelí?

Nevypadá tak, nemá pohled šílence. Nemá, tak proč ho nepustíš?

Další dny ..další chyby, šachovnice se pomalu zaplňuje figurkami..

Řetěz zmizel..

Proč tolik důvěry? Přeci nemůže udělat chybu..tak proč zmizel ten řetěz?

Oči jsou i nadále sebejisté že Kiru dopadnou..Nebojí se že zemře jen chce vědět že se nespletl..Ne on ne..

Deník..obyčejný deník..černý obal..

To tímhle zabíjí? Jak ubohé..

Pohlédne na chlapce který je pořád  s ním..oči chlapce jsou jiné jsou šílené a vypočítavé.

Rudě vše svítí na poplach .

Chyba..

Nezvyklí pocit dech dochází..

Co se to..?

Postava bledého muže padá k zemi a ke konci je zachycena..

Zahlíží do známých očí..Do vypočítavých očí šílence..

Ale jak?

Nemůže nic říct je konec ví to a vidí ty oči které mu to říkají..

„Šach mat..“

Král by shozen a tmavé oči se zavřou