p { margin-bottom: 0.25cm; line-height: 120%; }

Když přišlo Jaro Ardy

dříve než sliční elfové

procitli na březích Cuivië

kdy Laurelin zaléval zemi zlatým světlem

Valinorské smaragdové pláně

a Isilovy stříbrné šlépěje

brázdily hvězdnou oblohu

tu hlas zahřměl z hloubi nebeské

a ozvěna smíchu se nesla prostorem.

Vala i Maia zmlkli a poslouchali

a Yavanna přerušila svou píseň

Oromeho rohy přestaly dout

Mocní stáli jako tichý zástup.

Melkor ve svém ničení

ustal a skryl se před tím zvukem

větru hlas byl plný hněvu

a smíchu, jak zlý utekl hnán strachem.

Tak Tulkas sestoupil na pláně Ardy

země se třásla pod jeho nohama;

rychlý jako Manweho orli

silný jako Ulmovy vlny

přišel na ostrov rychle

a smál se jejich chvále.

Pak spatřil štíhlou postavu

běžet hbitě zelení;

ladnost byla v jejích krocích

a radost ve tváři

zelené měla drahokamy očí.

Její roucho jako moře se vlní,

její vlasy jako závoj vlají

jeho nohy vítr předhoní.

A ona přišla a tančila před nimi

na svaté půdě Almarenu.

Manwë uspořádal velkou slavnost

a posadil Vardu po svém boku

a Tulkas seděl před nimi

s hvězdným svitem v oku.

Radostná to byla hostina

pokrmy z Yavaniných zásob

sladší než med bylo víno

které uzrálo na Ulmově pobřeží.

Tam na palouku, na zelené trávě

Nessa a Tulkas se setkali

a on ji vzal za štíhlou ruku.

Ale ona se zastavila a smála

a lest byla v jejích očích

náhle se pryč rozeběhla

kroky lehké jako závan větru.

Ale on ji brzy předhonil

a jejich smích zněl jasně

a láska byla v jejich hlasech

píseň, která zní všem krásně.