Krutá, nemilosrdná...

Přehodila přes sebe černý plášť a vyšla ze svého pokoje. Byl čas snídaně...
„Musíš bejt vždycky tak nechutnej?!" obořila se žena s modrými vlasy na muže se žraločím obličejem sedící po její levici.
„Co je?! Mám hlad ... navíc, oči jsou nejlepší! Nechceš taky Konan?" podstrčil jí pod nos oko srnky napíchnuté na vidličce.
„Fuj!"otočila hlavu na druhou stranu.
„No a co ..." Kisame si strčil upečené oko do pusy a s každým kousnutím zamlaskal. Konan si poposedla dál od něj a ukrojila si kus masa ze stehna.
„Vítej ..." přivítal Yasui Pain v čele stolu. Ano. Je to tak. Yasui je členkou Akatsuki. Pain jí vzal pod svou ochranu, když dívčin otec i matka zemřeli. Její otec byl něco jako bratr pro Paina. Navíc pro Akatsuki to byl bonus, když jí přijali mezi sebe.
Yasui je zvláštní dívka. Má pečeť tak jako její věrný přítel sibiřský bílý tygr. V dívce se ukrývá neuvěřitelně silná chakra, ale to ví jen Akatsuki. Bílý tygr je součástí pečetě.

„Dík,"usedla černovlasá 16letá dívka ke stolu k ostatním členům organizace. Vzala si chleba a taktéž si ukrojila nějaké maso. Hubenými prsty uchopila příbor a pustila se do jídla. Naproti ní se začal hádat Deidara.
„Nesahej na to! Ty si měl svoje!" snažil se uchránit oko na vidličce před Kisamem sápající se po něm.
„No a co! Mám hlad!!!" natáhnul ruku k Deidarovi. Blonďatý muž cuknul vidličkou do strany. Jeho loket se zabořil do Itachiho boku. Ten se chytl za místo, kam ho udeřil a vražedně se na něj otočil.
„Promiň Itachi," škodolibě a zároveň omluvně se zašklebil Deidara. Jenže to už se Kisame znova sápal po vidličce.
„Říkám ti, pusť to!!!" zaječel blonďák a škubl s příborem. To už sledovali všichni u stolu. Oba s tím prudce trhli do strany. Oko vyklouzlo a řítilo se na Yasui.
Zpozorovala letící oko. Dívce se rozhořel plamínek v očích. Oko okamžitě vzplálo a před Yasuin talíř dopadl popel.
Střelila pohledem po tom, kdo to udělal. Zablýsklo se jí strašidelně v očích. Všichni čekali, co přijde. Nakonec se vrátila zpátky k jídlu.
„Nemám ji rád. Ten pohled mi nahání husí kůži ..." zašeptal Deidara, když pokládal prázdnou vidličku. Kisame souhlasně přikývl. Itachi se na ní upřeně podíval.
/Ta holka ... jednou nás zradí .../

Po chvilce se ozval Pain. Všichni už dojedli.
„Ehm Ehm ..." odkašlal si, aby upoutal pozornost.
„Takže pokud jste už dojedli, věnujte mi pozornost," odmlčel se.
„Týká se to Skryté Oblačné. Žije tam muž, který má pro nás důležité informace o Bijuu," pomalu vstal a začal obcházet kolem stolu.
„Itachi ... a Yasui. Vaším úkolem bude, zjisti co nejvíce informací. Ovšem počítejte s tím, že to z něj budete muset dostat nedobrovolně, při těchto slovech se Yasui ušklíbla.
„Neměl by si tam poslat spíš Kisameho?" rýpla si modrovlasá žena.
„Ne. Toho potřebuju tady. Snažte se být co nejméně nápadný. I když pochybuji ..." podíval se Pain na Yasui a Itachiho.
„Yasui, budeš poslouchat Itachiho. Povede tuhle misi. Nezkazte to ... je to celkem důležité."
Jakmile to dořekl, zmizel ve dveřích.
„Za chvíli se sejdeme v hale," promluvil Itachi směrem k černovlasé dívce.
Yasui si připevnila svoje zbraně do pouzder visící kolem jejích boků. Převlékla se do tílka zavazující ho se za krkem. Mělo bílou barvu a tak pod ním prosvítalo síťované triko a černá podprsenka. Tílko jí odkrývalo pupík, ve kterém měla piercing ve tvaru měsíce na kraťoučkém řetízku. Na nohách měla volnější černé kalhoty nad kolena. Na nohavicích měla připnutá pouzdra s kunai a shurikeny. Přes kalhoty jí ležela rozpáraná rudě červená sukně. To všechno držel černý pásek z bílou přezkou. Na lýtkách měla síťované podkolenky a nohy zakončovali černé boty na vyvýšeném podpatku na šněrování, které zakrývali její štíhlé kotníky. Na ruce si natáhla černé kožené rukavičky bez prstů. Jen s otvory pro ně. Nosila rozpuštěné vlasy černé jak uhel s ofinou spadající přes pravé oko, které skoro nikdy neodkrývala. Obě měla obkroužené černou tužkou, která krásně doplňovala její červené oči.
Přehodila si Akatsuki plášť přes sebe. Ten jí zakryl celou postavu a tím tak dodal poslední kapičku jejímu tajemnému vzhledu. Pohlédla na bílého tygra ležícího na její posteli. Kývla na něj a potom na dveře. Bílé stvoření se zvedlo a zamířilo k nim. Zavřela dveře od pokoje a sešla schody spolu se svým přítelem, vedoucí do hlavní haly, kde už jí čekal další člen organizace.
„Můžeme?" zeptal se jí Itachi. Yasui přikývla. Vyrazili spolu s tygrem na cestu.
„Budeme cestovat i přes noc?" ozvala se po chvíli dívka.
„Ano, je to kousek. K ránu bychom tam mohli být," odpověděl Itachi.
„Fajn."
Vítr si hrál s listím v korunách stromů, s trávou na loukách i s pískem a drobnými kamínky na zemi. Cesta byla příjemná, jelikož nebylo ani horko ani zima. Klidně, s tempem co jim vyhovovali, šli kupředu. Hodiny, minuty, sekundy plynuli, co by nic a nastala noc. Na nebi se objevovali první hvězdy. Yasui noc milovala. Byla si v ní jistější. Nebyla jako ostatní lidi. Viděla perfektně jak ve dne, tak i v noci a to ticho jí naplňovalo radostným pocitem. Noc uplynula ještě dřív než den a tak se začalo pomalu rozednívat. Vycházeli zrovna kopec směřující ven z lesa. Když se ocitli na vrcholku, spatřili louky, pole a nedaleko nějakou vesnici.
I když slunce vylezlo na oblohu, tak nepražilo. Oblačná dostala po právu název. Obloha byla zatažená a šedivá. Do vesnice prošli hladce. Ani se nemuseli zdržovat strážemi, jelikož ty pochrupovali místo toho, aby hlídali. Dům toho, koho hledali, byl hned na začátku. Zaklepali na dveře nažloutlého domu. Po chvíli se ozvalo odemykání zámku a řetězu. Poté se dveře se skřípáním otevřeli a v nich stál fousatý muž. Lekl se a ztuhnul na místě, když viděl, kdo stojí na jeho prahu.
„Nazdar," prohodila Yasui, čapla chlapíka za košili, a vtáhla ho dovnitř domu. Itachi zkontroloval ulici. Nikde nikdo. Zavřel dveře. Itachi muže prudce přirazil ke zdi.
„Tak a teď nám hezky pověz, co víš o Bijuu a kde je „ta kniha"!" ozvala se černovlasá dívka.
„Já-Já-Já nic o-opravdu ne-nevím!" zakoktal se muž. Itachi poodstoupil a hodil muže na druhou zeť a opět ho přirazil drže ho pod krkem. Muž zasípal.
„Ptám se tě ještě jednou," ozvala se znova dívka. „Kde je ta kniha a co dalšího víš o Bijuu?"
„Já o-opravdu nevím ... Aghmp ..." začal se trochu dusit. Itachi ho uchopil pevněji a praštil s ním na zem. Muž bolestě vykřikl, když dopadl.
„Máš na výběr: Buď nám po pravdě odpovíš a my tě necháme žít... anebo to s tebe dostaneme násilím, budeme tě mučit a pak tě zabijeme!" založila si ruce na prsa a zablesklo se jí strašidelně v očích. Muž se pomalu sebral ze země a klekl si.
„Dobrá ... opravdu toho m-moc nevím. Vím jen, že jsou to ocasý démoni a je jich devět. Bližší informace a tu knihu o nich má starý muž jménem Takumi. Žije kousek od Skryté Deštné... víc toho nevím ... opravdu," starostlivě sepnul ruce a žebral o život.
„Fajn," prohodil Itachi a zamířil ke dveřím.
„Zbav se ho!" řekl směrem k Yasui a vyšel ze dveří.
„Ale ... ale říkali-říkali jste, že mě necháte žít!" prosil muž dívku.
„Omyl ... svědky nikdy nenecháváme žít," vzplál plamínek Yasui v očích. Než se muž nadál a cokoliv pokusil vyslovit, v mžiku dívka vytáhla jednu svou katanu velkou něco mezi dýkou a samurajským mečem naprosto s tenkou plochou a nejostřejším ostřím vypadající jako ze skla a jedním pohybem podřízla mužovi hrdlo. Na jeho ruce a koberec dopadli kapky krve. Yasui si utřela katanu, zasunula zpátky do pouzdra a zavřela za sebou dveře.
„Hotovo," prohodila k Itachimu. Oba se vydali z vesnice.
Jenomže byli nepozorní a nevšimli si stínu za oknem. Byl to malý chlapec, co všechno viděl a slyšel. Ihned co mu ti neznámí lidé v černých pláštích s červenými obláčky zmizeli z dohledu, rozběhl se k hlavní budově, aby to sdělil Raikagmu.

„Raikage!!!" vtrhl do pracovny chlapec.
„Ano? Co se děje Timi?" zeptal se ho postarší muž a starostlivě si ho prohlížel. Chlapec udýchaně spustil.
„COŽE?!" prudce si stoupl Raikage. Okamžitě svolal pár ninju, co se dostavili do jeho pracovny. Vydal rozkazy a podal dopis mladíkovi po pravé ruce.
„Doruč tohle co nejrychleji do Skryté Listové Páté Hokage!"
„Hai!" mladík zmizel v oblaku kouře.
Raikage se starostlivě posadil zpátky do křesla.
„To je špatný ..." zašeptal si pro sebe.

***

Naruto zrovna stál opřený o zábradlí na hlavách Hokagů vytesaných do skály a pozoroval šťastným úsměvem svou rodnou vesnici. V tom si všiml, jak letí na obloze zvíře, které značí důležitý a naléhavý dopis. Neváhal a vydal se do pracovny Tsunade. Po cestě akorát potkal Sakuru s Kakashim.
„Co se děje?"zeptal se Naruto.
„Máme se ihned dostavit k Tsunade. Je to naléhavé. Přišla zpráva ze Skryté Oblačné!" vychrlila ze sebe při běhu Sakura.
„Co se tak mohlo stát?"
„Nevím ... buď je to Orochimaru a nebo Akatsuki. Nic naléhavějšího mě nenapadá," navrhla Sakura. Naruto se zamračil. Konečně došli k budově. Vyšli schody, zaklepali a vstoupili do pracovny.
„Zvrhlý poustevníku!" vykřikl s úsměvem Naruto, jakmile spatřil v místnosti bělovlasého muže opřeného o knihovnu.
„Ahoj Naruto,Sakuro..." pozdravil muž taktéž s úsměvem.Jounin jen pokývl hlavou a stejně tak i on.
/To musí být něco vážného, když je tu i Jiraiya-sama.../ pomyslel si Kakashi.
„Jsem ráda, že jste tak rychle dorazili," začala Tsunade.
„Viděli jsme naléhavého posla," řekla vážně Sakura. Pátá se zamračila. Spojila prsty a lokty opřela o stůl. (Její obvyklá póza.)
„Ano..." zadívala se na skupinku ninjů před sebou: „...psali nám naléhavou zprávu ze Skryté Oblačné. Byl tam zabit jistý muž. Věděl důležité informace o Bijuu."
„Akatsuki?!"vyhrkl Naruto.
„Přesně tak. Díky Jiraiyovi-sama víme, že putují do Deštné. Kousek od hlavní vesnice bydlí muž jménem Takumi Matuko. Tento starý pán ví hodně věcí o ocasých démonech a vlastní tlustou starou knihu s jejich tajemstvím a informacemi,"
Skupinka hltavě poslouchala. Tsunade se postavila.
„Za žádnou cenu tu knihu nesmí dostat. Vůbec žádné informace o nich a tomu muži se taktéž nesmí nic stát. Vydáte se za Takumim a budete ho ochraňovat. To je vaše mise. Snažte se tam být dřív než Akatsuki. Oni už jsou na cestě, proto byste měli vyrazit co nejdříve a pospíšit si,"
Otočila se k oknu a pozorovala vesnici.
„Hai!" řekli najednou a okamžitě se vydali do svých domovů pro potřebné věci na cestu. Netrvalo jim to dlouho a už stáli u hlavní brány vesnice.
„...tak to bude vše. Vyrážíme!" dořekl instrukce, co se týče cesty, boje a vydali se na cestu.
Pospíchali, co se jen dalo. Místy si museli odpočinout, napít, najíst a nabrat nové síly. Jinak zas pokračovali dál. Večer si jen na hodinku schrupli a opět běželi.
/Je to drastický, ale nemůžeme ztrácet čas, když nevíme přesně, kde se náš nepřítel nachází .../ honilo se Kakashimu v hlavě.
Stromy pomalu řídli, až vyšli úplně z lesa. Naskytl se jim pohled na malinkaté stavení, kolem něhož byla obrovská louka, menší pole a sad s ovocnými stromy. Ten kdo tam bydlel, nezapomněl ani na okrasu domu, jež byla krásně rozkvetlá zahrada plná růží, lilií, begónií a spoustou dalších krásných květin i bylin.
„Páni ... to je krása ..." obdivovala zahradu Sakura, když v ní pocházeli. Naruto koukal s otevřenou pusou dokořán.
„Klep, klep!" zaťukal Kakashi na obrovské dřevěné dveře. Po chvilce se dveře malinko pootevřeli.
„Kdo jste?" promluvil stařík za nimi.
„Jsme z Konohy a přišli jsme vám na pomoc," usmál se na muže Kakashi. Stařík si je nejprve podezíravě přeměřil, a jakmile spatřil Konožskou čelenku otevřel dveře.
„Ach promiňte! Musím být opatrný. Vítejte," pozval je dál.
„To nic. Máte to tu útulné," prohlíželi si obývací pokoj.
„Děkuji,"posadil se stařík do křesla. Kakashi zbystřil své smysly.
„Sakuro!Naruto! Kryjte Takuma!" vykřikl a sám se postavil do bojovné pozice. Dveře se rozrazili do kořán až vyletěli z pantů. Dopadli s ohlušující ránou na zem. Na prahu stála
postava v černém plášti s červenými obláčky a slaměným kloboukem na hlavě. Zvedla pohled k bránící skupince staříka.
„Itachi,"prohodil Kakashi a muž si sundal klobouk.
„Myslím, že tu máme společnost Yasui," upřeně pozoroval Kakashiho. Naruto a Sakura zatím odvedli staříka na dvorek.
„To bude hned ..." vyšla zpoza Itachiho mladá dívka ve stejném plášti, ale místo slaměného klobouku měla své havraní vlasy. Spolu s ní se objevil velký bílý tygr. Vycenil tesáky.
/Kdo je ta dívka? Nikdy jsem jí neviděl.../ zadíval se na Yasui.
„Ne, tohle nech na mě. Postarej se o tu knihu," aktivoval Itachi svůj Sharingan. Taktéž i Kakashi.
„On má taky Sharingan?!" podivila se dívka.
„To ti vysvětlím potom, tak běž!" Itachi se rozběhl proti Kakashimu a hodil po něm kunaie. Oba dva byli nuceni se přesunout ode dveří, čímž tak uvolnili prostor Yasui. Nenápadně proklouzla na dvůr.
„Stůjte!" rozlehl se okolím dívčí sametový hlas. Trojice se otočila po neznámém hlase. Sakura s Narutem v popředí a za nimi stařec se starou knihou v rukou.
„A jeje máme problém," řekla Sakura. Naruto se zamračil.
/Ta chakra ... co to je? Je stejně silná jako Kuubi! Možná že i ... to není možný ... je tak silná.../
„Zůstaňte vzadu a schovejte se za ty sudy!" nařídila Sakura pánovi a ten tak provedl.
„Vydejte mi tu knihu," zkouší to Yasui po dobrém.
„Ani nápad!!!" zaječel Naruto a vrhl se proti ní.
„Kage Bunshin!" vykřikl v běhu a kolem sebe utvořil 3 klony. Yasui neváhala a rychlým pohybem po nich vrhla kunaie. Klony se rozplynuli. Pravý Naruto k ní akorát dorazil. Seknul po dívce kunaiem, ale netrefil se. Jeho úder vykryla. Pouze uhnula doprava.
Naruto se opět rozmáchl, ale zase se stejným výsledkem.Yasui mu chytla ruku, vyrazila kunai a s kopnutím odletěl od ní. Dopadl na nohy a ruce jen tak tak a kousek popojel po zemi.
„Grr..." zavrčel Naruto. /Je dost rychlá.../ Sakura nedala Yasui šanci vydechnout a hrnula se okamžitě na dívku. Namířila na ní pěst a udeřila. Bohužel místo dívky trefila zem. Po úderu zbyl obrovský kráter.
/Sakra ta má ale ránu .../ pomyslela si Akatsuki holka. Sakura na ní opět zaútočila. Yasui se rychlým pohybem dostala za růžovlásku. Kopla Sakuru do zad. Ta s bolestným výkřikem odletěla a narazila do lavičky u baráku, která po nárazu praskla.
„Tumáš!!!" ozvalo se Yasui za zády. Naruto využil nepozornosti a dostal se za ní. Teď byl blízko dívky s připraveným kunaiem. Seknul. Yasui stihla poskočit, ale stejnak schytala ránu do ramene. Odstrčila ho a sama odskočila dál. Chytla se za ránu, ze které vytékali z pod pláště kapičky krve. Spatřila, jak se na ní řítí znova Sakura se škrábanci na rukou od poslední Yasuiny rány. Napřáhla ruku a udeřila.Sakuřina ruka dopadla na zem. Kolem dopadu popraskala zem. Neváhala a uhodila znova. Yasui se odrazila a přeskočila jí saltem.
Růžovláska se rychlostí blesku ohnala a strefila dívčinu bradu.
Černovláska odletěla kousek dál. Pomalu se začala zvedat ze země. Když se postavila, olízla si rty, ze kterých jí vytékal pramínek rudé krve.
„Fajn," ušklíbla se na protivníky.
„Naposledy vám říkám ... vydejte mi tu knihu!" řekla, když viděla, jak na ní oba dva běží.
„Na to zapomeň!!!!" zaječeli oba dva naráz.Yasui se zamračila.
„Tori,Inu,Tatsu," provedla pečetě (kohout,pes,drak). Poté namířila ruku naproti nim. Zhoustl vzduch. Zasekli se v běhu a zůstali viset 5 cm nad zemí.
„Co to sakra je?!" začal sebou zmítat ve vzduchu zmítat Naruta.
„Nevím nemůžu se dostat z místa!" taktéž sebou i Sakura cukala. Mohli se hýbat, ale jen na místě. Máchali rukama, nohama, ale nebylo jim to nic platné. Yasui zavřela ruku v pěst a vykročila k staříkovi, který se klepal strachy u zdi.
„Dej sem tu knihu," řekla, když byla skoro u něj.
„N-ne! Nikdy!"zakoktal se muž. Yasui mu jí vytrhla z rukou. Ovšem najednou jí vyrazil kunai a kniha vylítla do vzduchu.
„Sakra!!!" podívala se po útočníkovi. Byl to Kakashi.
„Yasui jdeme!" křikl Itachi se škrábanci na noze a tváři. Dívka se zamračila. Yasuina past povolila a Sakura s Narutem byli volní. Kakashi chytl letící knihu. Jenže vylétl z ní svitek, který teď letěl vzduchem. Yasui se po něm v mžiku vrhla. Uchopila ho a doběhla k Itachimu.
Naposledy se podívala na ninji.
„Něco vám uniklo..." pozvedla svitek a poté oba zmizeli.
„Sakra!"zaklel Naruto.

Objevili se někde v lese.
„Knihu nemáme, ale svitek jo. Podle výrazu toho dědka je to asi dost cenný," řekla Yasui a podala srolovaný papír Itachimu.
„Uvidíme, co na to řekne Pein," poté se oba vydali zpět do sídla.

***

Kakashiho Tým se vracel zpátky do vesnice i se starou knihou ...
„No knihu máme, ale svitek jsme ztratili ... bere se to jako splnění mise?" zeptala se Sakura.
„Částečně ... je horší, že ten svitek byl dost důležitý," zamračil se stříbrovlasý muž.
„Mě zajímá, kdo byla ta holka. V životě jsem jí u Akatsuki neviděl. Navíc, mohla být tak stejně stará jako my. A ty schopnost ... co to mohlo být?" ozval se Naruto. Sakura přikývla.
„Nevím, ještě jsem tohle zatím neviděl ...," /Už dlouho ne .../ zahrabal se Kakashi do myšlenek.
/Měla nebezpečně velkou chakru ... to se mi nelíbí, / zavzpomínal Naruto.

***

Itachi s Yasui stáli v Painově pracovně. Muž za stolem, opřený o opěradlo velkého měkkého křesla, prohlížel svitek. Najednou se pousmál a položil ho.
„Dobrá práce! Je sice škoda, že tu knihu nemáme, ale tohle bohatě stačí. Takže díky ..." podíval se na oba a poté pokračoval: „Itachi, můžeš jít. Yasui s tebou ještě potřebuji mluvit."
Uchiha kývnul a zmizel ve dveřích. Pain uchopil pero a začal něco psát na kus papíru. Poté ho převázal provázkem a podal ho dívce před ním.
„Potřebuji, aby si tohle doručila Orochimarovi,"řekl muž.
„Orochimarovi?" / co mu tak může chtít, odešel už dávno .../ podivila se dívka.
„To mu to nemůžeš poslat?"
„Ne. Tohle se mu musí osobně předat do ruky a já teď nemůžu odejít. Mám tu něco na práci," trval na svém Pain.
„Dobře, ale kde ho najdu?"
/To musí být něco důležitého, když se ozývá i jemu .../ pomyslela si dívka. Poté začal muž vysvětlovat cestu a další věci. Jakmile řeč dokončil, Yasui přikývla a vydala se do hlavní haly.
„Počkej..." zavolal na ní ještě Itachi, když stála akorát ve dveřích.
„No?" ohlédla se po něm.
„Pozdravuj bratříčka ..."
„Vyřídím," ústa se jí zkřivila do úsměvu. Zabouchla za sebou dveře.

/Nemělo by to trvat dlouho ... Písečná není zas tak daleko.../

Nečekané potíže ...

Hnala se poli, loukami až vstoupila do lesa. Hodiny ubíhaly nespočetnou rychlostí a tak se pomalu schylovalo k večeru.
Yasui prudce zabrzdila. /Někdo je přede mnou ...? / podivila se a teď už opatrně, se vydala dopředu. Čím více se blížila, tím víc cítila chakru těch lidí. Připadala jí povědomá. Spatřila kouř z ohně. Co nejtišeji tedy postoupila a odhrnula větvičku keře. Na mýtině byli ti ninjové, co jim překazili misi. Blonďatý chlapec se usmíval na dívku s růžovými vlasy chytající rudou barvu vzteky. Stříbrovlasý muž je pozoroval.

/To je ten s tím Sharinganem .../ přimhouřila oči. Sklouzla pohledem z muže, jelikož jí upoutala hádající se dvojice. Dívka právě chlapci vrazila facku, až odletěl o kousek dál. Naruto se chytl za tvář a zanadával si pro sebe.
„Dyť jsem nic neprovedl," skuhral. Dívka si rezignovaně odfrkla a přišla k němu.
„No tak promiň," začala mu léčit ránu. Yasui se zasekla ... jako by tohle chování už někde v minulosti viděla. Před očima jí proběhl stejná situace ale místo dívky byla dospělá žena a místo chlapce muž zraněný zřejmě po boji. Yasui zatřepala hlavou. Rozhlédla se po mýtině, ale nikde neviděla muže, co byl s nimi.
/Kde je??? / podivila se Yasui.
„Kdo si? Co tu chceš?" ozvalo se za jejími zády a někdo jí přiložil chladné ostří k hubenému krku. Yasui neváhala ani vteřinu a v mžiku vytáhla svou katanu. Proklouzla a odrazila kunai.
Naruto se Sakurou zaslechli cinknutí zbraní o sebe. Kakashi se pozorně podíval na dívku.
Spatřil plášť Akatsuki. /To je ta holka.../ vzpomněl si stříbrovlasý muž.
Dívka se podívala Kakashimu hluboce do očí a poté zmizela pryč. Akorát doběhla Sakura s Narutem k senseiovi.
„Co se stalo?!"vyhrkli oba naráz.
„Měli jsme nečekanou návštěvu ..." /Kam mířila? / zadíval se na místo, kde zmizela.

Yasui už byla zas na cestě. Přesto stále myslí byla u těch ninju.
/Chovali se k sobě tak ... přátelsky... /Ano ona tohle pořádně neznala. Vždyť u Akatsuki to snad ani nemohla čekat. Jo byli na ní hodní, ale každý se přetvářel. Nikdy jí to nechyběla a nevyhledávala to, jenže když teď viděla ty dva ...
Že by se z té krvežíznivé dívky stávala normální? /Ne to nikdy!!! Jsou to jen slabí hlupáci! / Napomenula se včas Yasui. /Nic mi nechybí ... jsem šťastná .../ zahnala myšlenky a věnovala se cestě před sebou. Noc proběhla klidněji. Po cestě už nikoho nepotkala a tak mohla ještě zrychlit. Se svítáním dorazila k hranicím Země Písku. /Fajn ... jsem tu. /
Stála na kraji lesa a pozorovala ztvrdlé hory písku šikmo před sebou.
Vydala se úplně ke krajní řadě a došla ke třetí zepředu. Provedla pečetě, co jí ukázal Pain a dotkla se pravé strany. Zase udělala pečetě a dotkla se levé strany. Do třetice už se dotkla hory přímo naproti ní, uprostřed. Poté na to místo položila dlaň. Část písku se vysunula nahoru. Otvor byl jen o trochu menší než dveře. Yasui promáchla rukou, aby odehnala prach a smítka z písku. Poté vstoupila dovnitř a točitými schody zamířila do podzemí. Jakmile sešla schody, ocitla se v kamenné chodbě s loučemi na zdech a sem tam nějakými dveřmi. Většinou zamčenými nebo prázdnými. Zatočila doprava, i když neměla vůbec ponětí, kam jde. Doufala, že někam dorazí.
Když už nějakou chvilku bloudila, tak se začala rozčilovat.
„Tohle je ale blbej úkryt!!! Tisíce chodeb, zatáček a všeho možného!!!" vztekala se Yasui.
Vítr zavál, až se plamínky loučí zahýbaly. Dívka ucítila pohyb a za zády se jí mihl stín. Šáhla po kunai a prudce se otočila. Její zbraň se zasekla o katanu tmavovlasého chlapce se Sharinganem.
„Co tu chceš?!" vychrlil na ní nepříjemným chladným hlasem.
„Musím něco předat Orochimarovi," odpověděla mu stejným tónem a na tváři měla neutrální výraz. /To musí být Sasuke ... stoprocentně .../ poznala ihned Uchihu.
„Tak mi to dej. Předám mu to," všimnul si teprve teď, že má na sobě plášť Akatsuki. Odrazil kunai a oba od sebe odskočili,
„Ne, tohle mu musím předat osobně."
Sasuke se zamračil.
„Nech toho Sasuke," ozval se před nimi Kabátův hlas.
„Orochimaru tě očekává," podíval se na dívku, která souhlasně přikývla. Uchiha schoval meč zpátky do pouzdra a vydal se za nimi. Prošli chodbou, zatočili doprava a nalevo od nich, a spatřili dvoj dveře. Kabuto chytil za kliku a otevřel je. Naskytli se v obdélníkové místnosti dosti velké, aby se sem vešli sloupy držící strop.
Došli až ke křeslu na konci místnosti. Kabuto se Sasukem se postavili vedle něj. Yasui zůstala stát předním.
„Vítám tě Yasui. Dlouho jsme se neviděli..." promluvil Orochimaru.
„Omluv Sasukeho. Musíme si dávat pozor, kdo nám sem leze," pokračoval.
/Orochimaru jí zná?Yasui jo .../prohlížel si dívku Uchiha. Zjistil, že je dost pěkná ...taková tajemná ... něco ho lákalo odhalit jaká doopravdy je a co umí. Ovšem zachoval si svou kamennou tvář. Nikdy nedával pocity najevo, a když už tak co nejméně.
„Znám jí totiž skoro odmalička ..." prohodil k Sasukemu, jakoby mu četl myšlenky.
„Než si odešel," dodala Yasui.
„Vyrostla si ... i do krásy," ušklíbl se Orochimaru a pohlédl letmo na Sasukeho. Tomu se zablýsklo v očích.
„Pf-" odfrkla si dívka: „Tohle ti posílá strýček."
Yasui přikročila ke stvoření na křesle a podala mu srolovaný dopis do ruky. Orochimaru vstal, rozbalil ho a pustil se do čtení. Procházel se sem tam, dokud se nezastavil. Složil svitek zpátky a jeho tenká ústa se zkřivila do úsměvu. Otočil se na dívku a olízl si rty svým kluzkým hadím jazykem.
„Výborně ... to mu vyřiď," řekl jí. Vypadal nadmíru spokojený. Yasui přikývla.
„A pozdravuj ho ... Sasuke doprovoď jí ven, ať se znova neztratí," pokynul mladíkovi a poté zmizel spolu s brýlatým chlapcem ve dveřích. Uchiha spolu s dívkou vyrazili ke dveřím, odkud přišli.
„Kdo je tvůj strýc?" zeptal se náhle Sasuke.
„Pain, ale není můj pravý," promluvila stále stejným chladným hlasem jako doteď. Víc neřekla, protože mu do toho nic není. Nikomu se jen tak nesvěřovala a navíc, když ho ani neznala. Uchiha si jí prohlížel.
„Aby ti nevypadli oči z důlků," uchechtla se Yasui, když ho spatřila.
„Dej si pozor na jazyk,"zavrčel. Nebyl zvyklý na tohle chování k němu v poslední době.
„Nebo co? Nic by sis nedovolil. Smetla bych tě jednou rukou ..." /Sice nevím, co umí, ale to nevadí .../ ráda provokovala.
„Mám tě pozdravovat od bratříčka ..." otočila se na něj ještě, když vycházela zpět na světlo.
Sasuke nenápadně dal ruce v pěst. Začínal vněm proudit vztek, který nakonec potlačil jen tak tak.
„Taky ho pozdravuj, ať se těší, že si pro něj brzo přijdu," sdělil jí s neutrálním výrazem.
Yasui přikývla: „Díky za doprovod," snad poprvé se usmála. To Sasukeho překvapilo.
„Pojď," oslovila velkého bílého tygra. Ten vstal a po boku s ním se vydala směrem pryč.
/Uvidím jí ještě? / zeptal se sám sebe jen tak Uchiha.
„Ještě se uvidíme ..." zavolala na něj z dálky otočená zády k němu.
Jakoby mu dneska všichni četly myšlenky. Díval se za ní, dokud nezmizela v korunách stromů. Otočil se a zase zmizel v podzemním úkrytu. Když byl na chodbě udeřil silou do zdi až kousek z ní popraskala.
„Itachi ..." zavrčel nenávistně.

***

Tentokrát Yasui pokračovala pomalu a nikam nespěchala. Teď už neměla kam. Šla po lesních cestičkách, jelikož se chtěla vyhnout hlavní, aby na nikoho nenarazila a jen tak poslouchala zvuky okolí. Pozorovala koruny stromů, se kterými si hrál vítr a třpytící se paprsky odrážející se od žhavého slunce.
Začínala mít hlad. Vždyť už bylo taky pár hodin po poledni. Tak se dala do stopařské práce. Jelikož byla v lese, tak jí to moc dlouho nezabralo. Po chvíli odhrnula větve křoví a na rozlehlém prostoru spatřila srnu. Její věrný přítel byl někde vzadu a tak se o jídlo musela postarat sama. Vytáhla dva kunaie a připravila si je v rukou. Poté namířila a švihla proti zvířeti. Jenže nebyla jediná, kdo měl hlad a taktéž stejný nápad. Jeden její kunai trefil srnu přesně do hrdla, takže se svezla nehybně na zem. Druhý smetl jiný kunai.
Dívka vyskočila z křoví a další zbraň poslala na místo, odkud přiletěl cizí kunai. Ten odrazil blonďatý kluk a taktéž vyšel ze svého úkrytu.
„A sakra...!" /To tu budou ještě někde zbylí členové .../ zaklela Yasui. Měla pravdu. Snažila se utéct, ale cestu jí zastoupila růžovláska. Yasui se otočila a rozběhla se na opačnou stranu. Stříbrovlasý muž doskočil ze stromu před ní.
/Že jsem si nedávala pozor!!! / stála uprostřed trojúhelníku, který teď tvořili. Yasui se zamračila.
„Ale ... koho pak to tu máme ..." ozval se Kakashi.
„To je náhoda ... 3 proti jedné," promluvila Sakura a přiblížila se k dívce v Akatsuki plášti. /Blbá náhoda .../ pomyslela si dívka s havraními vlasy.
„No ..." rty se jí zkřivily do úsměvu : „ ... nic jiného my nezbývá."
Odhodila svůj plášť s rudými mraky a tím tak odkryla oblečení, co jí tvarovalo pěknou postavu a taky pouzdra dvou jejích katan.
„Heh.Nemáš šanci! Radši se vzdej!" usmál se Naruto.
„Ani nápad!" otočila se a chtěla zdrhnout ze zadu. Jenže zastavila jí Sakuřina rána, která dopadla těsně před ní. Donutila Yasui uskočit zpátky. To už jí na záda mířil Naruto s napřaženou rukou v pěst.
Dívka stihla uhnout a sama ho udeřila do boku. Chlapec se kousek svezl po zemi, ale opět se postavil. Zahlédla tmavou šmouhu a těsně před ní se zjevil muž se Sharinganem v pravém oku. Yasui odřekla jednu pečeť a uhnula jeho útoku. Provedla druhou pečeť a chtěla Kakashiho přeskočit jenže ten jí uchopil za ruce. Tím tak překazil pokus o třetí pečeť. Snažila se mu vyškubnout, ale nešlo to. Když už se skoro vykroutila, někdo jí prudce udeřil do žeber. S bolestí dopadla o několik metrů dál. Pomalu se zvedla a chytla se za krvácející bolestivý bok. /Sakra! Asi mám zlomený žebro!!! /
„Kage Bunshin!!!" vykřikl blonďatý kluk a spolu s jeho 5 klony se na zraněnou dívku vyřítil.
Yasui okamžitě vytáhla kunai a zneškodnila prvního. I přesto, že jí bok silně krvácel a bolel, rozběhla se proti dalším. Musela ihned zmizet a jinak než přes ně se dostat nepůjde.
Uskočila doleva a odkopla druhého klona. Po třetím kunai vrhla a ten se vypařil. To se u ní objevily z každé strany po jednom klonu. Okem zahlédla muže dělající pečetě. Musela rychle jednat jinak je v totálním háji. Čtvrtý klon jí sekl do nohy a pátý využil situace a zasáhl jí do ramene. Naštvala se, uchopila rukojeti svých dvou katan a prosekla klony na půl. Taktéž se rozplynuly. Prudce se obrátila a udělala rychlostí blesku pečetě. Namířila ruku naproti Kakashimu, který je měl skoro hotové.
„Spoutání!!!" zařvala a ruku dala v pěst. Vytvořil se tlak a vzduch kolem koumina zhoustnul. Nedovolila mu Jutsu dodělat. Nemohl se ani hnout. Maximálně hlavou.
To jí ovšem zabralo moc času, takže si nestihla postřehnout Sakuru, která už byla u ní. Yasui se otáčela. Zaregistrovala, jak jí míří na obličej pěst. Schytala obrovskou ránu do čelisti a odletěla po zemi na druhý konec mýtiny, kde se zastavila až o kmen stromu. Z úst se jí vydral sten z bolestného nárazu. Chvíli se nehýbala. Najednou pohnula rukou, opřela se o strom a s obrovskou námahou se zvedla zpátky na nohy. Rána ze žeber začala daleko více krvácet.
/Ještě chvíli a vykrvácí!!! / dívala se na dívku Sakura. Yasui měla všude škrábance, řezné rány a největší na boku.
„Vzdej se ... ta rána nevypadá dobře," řekla růžovláska, když viděla, jak se dívka bolestně chytla za bok. Yasui si otřela pramínek rudé krve tekoucí po jejích rtech. Usmála se.
„To radší chcípnu!" uchopila klepající se rukou kunai a vrhla se do strany za úmyslem utéci pryč. Naruto jí dohnal, ale ona ho odrazila a pokračovala. Cestu jí zastoupila zase Sakura. Yasui to donutilo prudce zastavit.
/Sakra! / zaklela v duchu.
Viděla to dost bledě. Navíc se jí tak trochu začal pomalu rozmazávat pohled.
„To nebude třeba..." ozval se za ní Kakashiho hlas.
/Cože?! / podivila se. Nakonec, ale rychle pochopila. Jak jí udeřila na dívka z jejich týmu, tak Yasui ztratila kontrolu a její past povolila. Neměla čas nijak reagovat. Pouze ucítila náraz do týlu. Ještě předtím se jí rozmazal pohled a poté upadla do bezvědomí.
„Sakuro!" zavolal dívčino jméno okamžitě, když viděl hlubokou krvavou ránu. Dívka rychle přiběhla k černovlásce. Začala jí léčit.
„Je v bezvědomé. Ránu jsem jí částečně vyléčila a zastavila krvácení i z ostatních zranění. Je to něco vážnějšího. Nemáme čas! Musí okamžitě do nemocnice!" dodělala svou práci a oznámila oběma mužským pohlavím. Kakashi kývnul. Zmizel s Narutem ve křoví a když se za minutku zas objevili u Sakury s věcmi, Naruto vzal Yasui na záda a vyrazili co nejrychleji do vesnice. Vždyť Konoha nebyla zas tak daleko.
V půlce cesty se vyměnili a Hatake jí vzal do náručí, aby si mohl blonďatý chlapec odpočinout. Zjevně zapomněli, že Yasui má přítele, který je celou cestu nenápadně sledoval. Tygr nespustil z černovlasé dívky oči...

***

Tým 7 začal pomalinku poznávat okolí. Překročili poslední dva kopce a vyšli z lesa na hlavní cestu. Po ní kráčeli, dokud neuviděli obrovskou bránu vesnice jménem Konoha. Proběhlo jí, a zatímco jounin odnesl Yasui do nemocnice, Sakura s Narutem zamířili pro Tsunade.
Růžovlasá dívka zrovna otírala zaschlou krev, když v tom do pokoje vrazila Pátá. Dveře rozrazila tak, až vyletěli z pantů. Sehnula se k dívce na lůžku a prohlédla si ránu.
„Hned na sál!!!!" zaječela a spolu se Sakurou a Ino zajeli s dívkou do dvojitých dveří zakončující dlouho chodbu.

„Kdo to je?" zeptala se Tsunade Sakury, když pracovala na zlomeném žebru.
„Nevím, ale patří do Akatsuki. Mířila směrem od Písečné," odpověděla jí dívka.
„COŽE?!" podívala se udiveně. Ino jí podala mokré hadry a láhev s nějakou tekutinou.
„Takhle mladá??? Dyť jí může být tak jako vám. Co by tam dělala," zamračila se hokage.
Dokončila posledních pár zranění.
„No zřejmě podle jejích schopností hodně ..." podívala se Sakura na černovlasou dívku na lůžku.
„To mi pak musíte vysvětlit! Každopádně, až se vzbudí, tak tu dívku musíme okamžitě vyslechnout. Nesmí nám utéci. Je pro nás hodně důležitá ..." protáhla si Tsunade záda.
Operace byla u konce a tak jí odvezli na pokoj. V pokoji se nacházel Kakashi dokonce i Jiraiya, Naruto, Sakura, Ino a hokage. Když přirazili lůžko ke zdi, Yasuina hlava přepadla na pravou stranu. Tím tak odkryla zavřené oko, přes které nosila havraní ofinu. Teď už všichni věděli proč. Přes oko a obočí se jí táhl dlouhý rovný černý pruh ve tvaru jizvy.
Tsunade překvapením otevřela oči a pusu dokořán. Koukala na dívku a ustoupila o krok dál.
Nebyla ovšem sama, kdo byl překvapený. Kakashi i Jiraiya taktéž nebyli pozadu. Jenom Naruto se Sakurou a Ino to nechápali. Sanninové a jounin to věděli až moc dobře ...
„To není možné ..." broukla potichu Pátá. Pohlédla na zbylé dospělé v pokoji, když konečně odtrhla pohled od černovlasé dívky.
„Naruto, Sakuro, Ino. Odejděte prosím na chvíli ..." ozval se Hatake.
V jednu vteřinu to vypadalo, že chtějí protestovat, ale nakonec se otočili a vyšli ze dveří.
„Ještě ne ..." Tsunade došla ke dveřím a prudce je otevřela. Všichni tři popadali na zem, jak měli uši přiložené na dveřích. Páté tikala žíla na čele.
„ŘEKLA JSEM VEN!!!!" zaječela.
„H-Hai!" vyděšeně řekli a okamžitě zmizeli z nemocnice ...
„Tak ..." zabouchla za sebou dveře. Všichni se zahleděli zpátky na dívku ležící v posteli.

„To není možné ... jakto že-jakto že je na živu ...??????" pravila Tsunade.